Srpen 2011

Kolo kolo mlýnský..

31. srpna 2011 v 21:42 Kočka na každý den
To je boj.. to je bojjj. Už dlouho jsem nepřihazovala do aukce na aukro.cz Až dnes. A moji nabídku už nikdo nepřekonal. Hádejte, co jsem si koupila....to neuhodnete! Dámské kolo. A ne tak ledajaké. Je krásně modré, starší typ, obyčejné a bez přehazovačky. Akorát do města..a nemusím mít takový strach, že mi ho někdo ukradne. Ale přesto na něj musím dát velký pozor, už teď jsem si ho oblíbila. Ještě dopravu nějak vyřešit.. Prý mi ho pošlou, ale nedokážu si představit, že něco takového taky Česká pošta doručuje.. :-)

Kromě kola mě dneska potkali a sprdnuli na ulici dva nepříjemní lidé, ale dalo se to přežít.. Pak jsem strašně ráda, že jsem se prošla a pobavila s Verčou, vůbec se nezměnila :-) A večer jsme zašli ještě na jeden hlučný koncert v naší městské části.. langoš a pivko mi ale bodly. Zítra zas roznos..nechce se mi.


z deviantart.com od BioAndariel

tohle kolo to samozřejmě není, ale ta fotka je pro dnešní den prostě stylová 8-)

Knockout

30. srpna 2011 v 21:06 Kočka na každý den
Když jsem unavená, nechce se mi nic psát. Obejít dneska deset škol byla fakt makačka..ještě, že už u spousty z nich vím, kde se nachází. Chce se mi spát a vůbec nemám sílu se učit. Do práce jsem ráno zaspala a přesto jsem tam přišla první. Dost divné, ale jsem ráda za to, jak to dopadlo. Asi si budu muset zvolit nějakou drsnější melodii na buzení. Jó, Včelka Mája holt není asi to pravý ořechový. Těšim se, až zalehnu do hajan. Mým největším cílem je teď pochopit morfologii a taky napsat jeden důležitý dopis. Vím, že bych se k němu během roku zas těžko dostávala.. Klucí mě večer potěšili svými fotkami z Ukrajiny. Zvlášť u těch Tomových jsem se musela dost často smát.

P.S. Róza nám to pěkně vymňoukala, utrhla tapetu asi 40 cm a tváří se jak neviňátko. To je ale chytrolína.


Na první pohled jako plyšák, ale zdání klame ;)

Vyčkávajíc

30. srpna 2011 v 0:24 Kočka na každý den
..já bych tancovala, až bych brečela..! Dnes večer zas po dvou měsících na swingu, náramně jsem si to užila. Začínám věřit, že každý Tomáš, na kterého narazím, je dobrácký typ. A nebo to je náhoda?

P.S.
úspěšně zakončeno: ano
Jupí!!!!!!!!!!!!!!!!! Nejtežší předmět z celého druhého semestru mám v kapse! Juch!!


z deviantart.com od GramMoo

Západ

29. srpna 2011 v 15:02 Verschiedene Sachen
Západ Slunce..jeden z nejromantičtějších okamžiků, co znám. Někteří fotografové říkají, že fotit západ Slunce není žádné umění, někdy ho dokonce nazývají kýčem. Ale já ne.

Západ Slunce nám poskytuje prostor rozloučit se ještě se starým dnem, popřemýšlet nad tím, co člověk stihl udělat, nebo naopak, co neudělal a proč to neudělal. Dává nám taky možnost nabít se posledními paprsky světla a energie. Protože pak nastane noc. Z noci člověk moc energie nedostane, nebo alespoň mně osobně tma spíš přináší pocit zimy, ochablosti a spánku. V noci, když člověk nespí a potřebuje fungovat, je příhodné sáhnout do onoho zásobníku energie, kterou člověk nasbíral během dne a uloupnout si kousek toho světla. Alespoň v té psychické rovině to tak funguje.

Západ Slunce přitahuje k sobě často slovo romantický. Abych pravdu řekla, nikdy v životě jsem snad nezažila neromantický západ Slunce. Ani si nedokážu tedy představit, jestli to vůbec existuje. Jsem si jistá, že skoro v čemkoliv můžeme najít romantiku. A že v každém z nás je alespoň její malý ždibec. Západ Slunce je romantický ať ho prožíváme sami, či společně s někým jiným.

Letos mi nejvíce utkvěly v paměti západy Slunce v Helsinkách, západ Slunce nad naším kostelem kousek od mého bydliště, a pak ukrajinský západ Slunce. Teď v sobotu mě večer obloha překvapila, celý den bylo zamračeno a poprchávalo a na konci dne kolem osmé hodiny večer nám do světnice najednou začalo proudit žluté jasné světlo. Sluníčko nám alespoň na chvilku chtělo dát znamení, že na nás nezapomnělo. A přišlo se rozloučit aniž bychom ho kdy viděli během dne..


Pekelné

28. srpna 2011 v 21:00 Kočka na každý den
..záhada rychlovarné konvice
..žena se mylně domnívá, že aby si zasloužila to, co opravdu chce, musí neustále oplácet všechno, co dostává..
..trikaření s míčkem
..Pročpak se dneska vymňoukání nekonalo?
..perník se zmenšil o polovinu, že by se vysušil?
..za měsíc přijedeš s kočárem aneb nekdo neumí počítat
..každých deset minut v sedmym nebi
..psychohororový sny na dobrý ráno aneb proč jsem se dneska v noci tak nevyspala? Nemohla jsem. Ležela jsem totiž za stolem a uhýbala desítkám kulek. Místo činu: prádelna.

..prostě pár problémků, které jsem dneska musela řešit ;-) Jinak už po mně dneska nikdo nic raději nechtějte, bude to jistější. Jsem totiž začtená do jedné psychonávodové knížky vycházející ze zkušeností různých lidí. Sama sobě se divím, že to tak hltám, psychologie a filozofie mě totiž obvykle neberou. Tady je důkaz, že existují výjimky. Po jejím přečtením si myslím, že budu určitě o dost dál, než kdy jindy. Možná sem ještě o tom něco napíšu, ale pravděpodobně si to nechám jen pro sebe a prodiskuji to jen s těmi, kteří tu knihu taky četli. Dobrou a klidnou n.c


kočka pekelná jménem Johana..foceno dnes..
P.S. Mate to, ale Johanka je kočka ocasatá, tady ho má jen cudně schovaný. Mimochodem.. líbí se mi, jak tím ocáskem pořád škube na všechny strany. Proč asi? Má radost? Je rozrušená? Má tik? Záhadný to jev..

Ideální počasí- neexistuje?

26. srpna 2011 v 20:21 Verschiedene Sachen
Horko až k upečení, lidi se přepli na zpomalený režim, každý by nejraději skočil do bazénu, do rybníka, či do moře. Já na tom nejsem jinak. Co ale nechápu je stálý humbuk, který se kolem toho dělá. Především v médiích mi to vadí. Na jednu stranu jsme byli otráveni z toho, že v červenci pár dní/týdnů neustále pršelo. Lidé na to nadávali a přáli si užít si dovolenou v přírodě na vzduchu a ne někde zavření v domě. Tenhle rok prý bylo nejdeštivější léto za x let, alespoň jsem se to několikrát dočetla. Když jsme se konečně dočkali sluníčka, jako by se všechno obrátilo. Každý se vymlouvá na to, že je příliš horko na to něco dělat, ba dokonce se bojí vyrazit ven ze své ulitky na sluníčko. Taky se ráda zchladím ve stínu baráku, ale člověk by to neměl zas přehánět a být tak outlocitný, protože čím víc se bude před sluníčkem skrývat, tím horší pro něj bude příchod ven. Naříkání nad tím, že je mu z počasí špatně, se může tak lehce stát realitou. I když někdy to realitou bohužel doopravdy je..

Jsem strašně ráda, že jsem měla tak aktivní prázdniny. Díky nim jsem se stala vůči sluníčku, myslím, trochu odolnější. Teď mám trochu pocit, že ostatní kolem mě jsou jak krtci-viz. můj brácha. Doufám, že jen tak hned taky nezkrtkařím ;-)

Upřímně si myslím, že lidi v našich končinách počasí moc hrotí. Buďme rádi, že je hezky, je léto a k tomu vedra patří. A i ty lijáky. Nechápu, proč musíme být věčně nespokojení a chtít, aby bylo po našem.

A jak to vidíte vy? Máte radši zimu, sníh a déšť, nebo jste raději teplomilní tvorové?


Načepýřená

26. srpna 2011 v 19:21 Kočka na každý den
Jó, časy setkávání, veder a vyprávění.. a taky oslavování. Dneska má Rozárka narozeniny, tak všechno nejlepší, ať Tě zoubky nebolí!!

V knihovně jsem si půjčila jednu zajímavou knížku, kterou mi doporučil Tom při jedné naší debatě. Jsem zvědavá, jestli mě taky osloví, pomůže a třeba začnu světu lidí víc rozumět.

A co takový Garth Nix a jeho Za Zdí? Kniha, v níž se skrývají vskutku pikantnosti..třeba takovou morbidní pohádku O Jeníčkových očích vřele doporučuju ;-)


z deviantart.com od devilicious

Trochu naježená, trochu jevící nezájem..nebo naopak zájem o něco jiného než je objektiv foťáku. Každopádně být tou kočkou, rychle bych zdrhla do stínu, jinak bych se v té srsti na sluníčku asi brzo upekla.

Výběr

25. srpna 2011 v 21:59 Kočka na každý den
1) Tomáš je filozof, fyzik i psycholog kladoucí často sobě i ostatním podivuhodné otázky, občas se zamýšlí i nad věcmi, které nám přijdou na první pohled úplně samozřejmé a banální. To se mi na něm líbí. Člověk se začně občas pak zamýšlet i nad sebou samým. Patří mu můj velký dík :-)

2) Zjistila jsem, že mě hledání a návštěvování bytů začalo bavit.

3) Snad si s Janou budeme rozumět.

4) Vzpomínky táhnou, jak jsem viděla ta místa, začla jsem se zas do školy těšit. (tedy až na CPSku, tam se mi stal pravý opak..)

5) Mám pocit, že se s kámoškami z gymplu čím dál tím víc oddalujeme. Je mi to líto, vlastně spoustu Pražáků postupně ztrácím.. :,(



z deviantart.com od WishForSomethingMore

Kočka na 23.srpna

23. srpna 2011 v 20:40 Kočka na každý den
Krásný den za mnou. Práci už mám jistou a odpočinek na koupališti jsem si náramně užila. Akorát jsem postrádala někoho, s kým bych si mohla povídat. Tak jsem si četla a bloudila ve svých myšlenkách. A omylem jsem vyslechla několik rozhovorů, nechtěla jsem poslouchat, ale nešlo to.. Hlava na hlavě, ručník vedle ručníku.. Lidi řeší furt jen to samé, nichts neues unter der Sonne. V knihovně jsem si půjčila Sestřenky, jupí!! A taky jsem dostala moc hezký mail od E. Zítra ho uvidím, kvůli mně se uvolní z práce. Už abych byla v tom Brně. Brácha je na hadry, tak chci co nejdřív prchnout.

Z úplně jiného soudku.. Co si na lidech hodně cenním je to, když se dokáží zeptat na to, co je o mně zajímá, osobně. Nesnáším vyhledávání těch informací na internetu, různých sociálních sítích apod. Vím, že to stojí větší odvahu, ale o to víc si toho(jich) vážím.


z deviantart.com od jlarven

Plky a jedna interesantní otázka

22. srpna 2011 v 22:26 Verschiedene Sachen
Tak jsem zjistila, že to zcivilizování moc zatím moc nejde. Ještě jsem si nezvykla jíst příborem, mamka šílí, že pořád hltám a že používám jen lžíci, ale já si na to prostě už zvykla. Ráno jsem zas překvapila tím, když jsem si nahlas pochvalovala splachovací záchod. O puchu, který se rozlinul poté, co jsem vybalila své oblečení z koše na prádlo ani nemluvě. Skoro celý den píši e-maily, přemýšlím, komu bych tak ještě udělala radost, přitom mně samotné se kromě jednoho člověka nikdo neozval. Stále si hovím někde tam na ukrajinském obláčku a ne a ne se z něj odlepit a spadnout na zem. Myšlenky mi bloudí pořád kolem toho jednoho a samého člověka.........nebo jich je víc? Pročítala jsem dneska jeden zajímavý blog a zaujal mě tam jeden citát:
Co je horší - být příliš hravý nebo příliš vážný?
Přílišnou hravostí bráníme svou mysl před strachem;
přílišnou vážností však bráníme své srdce před láskou.


Co myslíte?

Drsné jazykolamy pro ještě drsnější jazykolamáře ;-)

22. srpna 2011 v 22:02 Co mě kdy zaujalo
Zalyžařivšísi lyžař potkal nezalyžařivšísi lyžařku.

Svišt sice svisle visel. Zasvištěl svišt, slyšel sysel.

Volaly Volary, že tam včera vorali.

Prd krt skrz drn, zprv zhlt hrst zrn.

Letadlo nevznese se se sesečené trávy.

Odcházení

22. srpna 2011 v 16:19 Kočka na každý den
Konečně se mi podařilo po dvaceti minutách přihlásit se na blog. Jako by společně s mým odchodem zamrznul. Doufám, že brzy zas roztaje a že skončí ta doba, kdy jsem to tu zanedbávala. Uf, to jsem si oddechla, že je vše v pořádku, při představě, že mi někdo blog smazal, se mi svírá žaludek.

Ležím v posteli a je mi tak nějak smutno. Prázdniny skoro za mnou, všechno hezké za mnou a teď zas obavy, co mě bude čekat. Finsko, Morava, Souhvězdář, návštěva J., Ukrajina, to vše ve mně zanechalo silné zážitky. Teď mě čeká chvíle, kdy si je utříbím a jsem sama zvědavá, co si ze všech těch akcí odnesu. Abych se vyjádřila k Ukrajině(včera jsem se vrátila, a proto to mám nejčerstvěji v paměti), bylo to pro mě hlavně o překonávání se. Překonat se a jít dál s těžkým báglem až nahoru na vrchol. Odměna byla sladká, ten kouzelný výhled stál vždy za to. Putování po horách se mi náramně líbilo, zvláště to, že jsme potkávali na poloninách tak málo lidí..spoustu koní, krav a ovcí. Jeden z nejsilnějších zážitků byla bouřka, která se nad námi přehnala, když jsme zrovna byli v sedle dvou kopců. Šlapat v dešti bylo děsné, zima a mokro, doufala jsem, že se počasí zlepší. Naštěstí ten déšť netrval moc dlouho a další den zas vysvitlo sluníčko. Byla jsem nakonec ráda za to, že jsme si mohli vyzkoušet i nepříznivé počasí, pak jsem si dvakrát tak užívala to chození pod jasnou oblohou. Fajn byly taky večery, kdy jsme vyhlíželi první hvězdy a jedli z jednoho kotlíku večeři. Po sestupu z hor jsme byli překvapení tím, jak ochotní lidé tu jsou. Byla to náhoda, nebo je to normální? Z míry nás ani nakonec nevyvedly místní děravé cesty, skromné restaurace, spousta odpadků a smradlavé pidi záchody. Celkově jsem ráda, že jsem se odvážila tam jet. Občas jsem si říkala, jestli mě ta námaha, to, že nemůžu popadnout dech, bolí mě nohy, jsem zpocená..za to stojí, občas mi připadalo, že hranice ujít a zároveň si to užít byla dost tenká. Pohled na poloniny, trávu, stromy, hory, slunce, mraky..byl úchvatný, ale nevím, jestli jsem si to po náročném výstupu splavená jak pes stihla všechno dostatečně uvědomit. A proto ani netuším, jestli bych někdy něco takového chtěla ještě podniknout..


pravá ukrajinská číča

Odpočinek jinak

12. srpna 2011 v 17:26 Kočka na každý den
Návrat do reality.. to je ale téma týdne jak na zavolanou, poslední tři dny bych mohla jako takové navracení do rality klidně nazvat.. Nebo taky uklidnění, umírnění, rozjasnění, pohoda ve dvou apod. Byl tady u mě na návštěvě J. z Třebíče..známe se z tančírny. Zvláště včerejšek se nejvíce vydařil. Dopoledne jsme zašli do kina na Harryho Pottera Relikvie smrti 2. Moc se mi to líbilo, ještě po skončení filmu jsem byla napjatá a bušilo mi srdce :-D Fakt. Pořád se mi vracely různé scény z toho filmu, společně jsme rozebírali ten konec.. a byli jsme oba tak trochu smutní, že už žádný další díl nebude. Vlastně nám tak symbolicky skončila dětská léta. První díl jsem četla, když mi bylo asi 14, za chvilku to šlo do kin.. A teď už se nemáme vlastně na co těšit. Ale což, třeba zas natočí něco zajímavého. Po kině jsme si koupili oběd a zašli na Petřín, šplihali se kolem Hladové zdi, kochali se krásným výhledem na jezírko.. jedli ten oběd, pak si lehli na trávu v parku na Petříně a užívali sluníčka. Sešli jsme taky dolů podívat se na most se zámečky a taky na Lennonovu zeď. Když jsme dorazili na Butovice, prošli jsme se ještě kolem radnice a jezírka.. po parku až skoro ke kostelu ve strarých Stodůlkách. Sluníčko už zapadlo. Byla už trochu zima, ale přesto jsme si sedli ještě na lavičku. Povídali jsme si a ta debata začínala mít hlubší smysl..víc a víc jsem byla překvapená.. Když jsme došli domů a navečeřeli se, chvíli jsme si ještě povídali.. o filmech a tak.

Jsem ráda za tuhle návštěvu, J. mi dobil baterky, odpočinula jsem si při procházkách Prahy, žonglování i návštěvě kina. Ještě dopoledne jsem byla v pohodě, jenže teďka zas mamka šílí.. nejen ze mě, ale i z bráchy. Trochu ji i chápu, ale čemu nerozumím je to, proč si musí vztek vybít zrovna na mně.. Začínám z ní taky docela totiž nervóznit. Už abych byla pryč. Těším se na Terku i na Příběháře, snad ta naše cesta daleká na východ dobře dopadne :-)


z deviantart.com od meowr

Konec vyčerpání ?

9. srpna 2011 v 20:56 Kočka na každý den
Užít, přijet, odpočinout, vykoupat a vyprat.. tak to jsou moje prázdniny :-) Do pátku jsem doma, takže mám co dělat, abych to stihla. Zítra mi přijede J., trochu ho plánuji provést Prahou, ale bude to spíš takové odpočinkové, protože musím říct, že jsem přijela z prázdninovky dost zhuntovaná. Odřené břicho z toho, jak mě vláčeli za nohy asi ve tři hodiny ráno po klacíkaté a mokré zemi, aby mě vysvobodili z "bažiny" ,se mi naštěstí už celkem zahojilo. Minulou noc jsem si šla lehnout asi po páte hodinně ranní, když jsem po sedmihodinové cestě lesem se zpětnou vazbu vyčerpaní a totálně mokří dorazili do kostela v Neratově. Psychické i fyzické vyčerpání. Včera dopoledne ta samá cesta zpátky, pak jsem to nevydržela a šla si odpoledne lehnout..probudila jsem se v půl osmé večer. Pomohla ještě nachystat jídlo na závěrečnou párty, pak byla pánská a vzápětí dámská volenka, tancování.. zpočátku organizované, pak volněji, přijemné odragování a normální nepsychoidní pokec, romantické ploužáky a i metalu jsem se nakonec dočkala. Do postele jsem se dostala až ve čtyři hodiny ráno.. nechápu, jak jsem to mohla zvládnout, ignorovat tu únavu a náramně si to užívat.. je vidět, že asi i tři hodinky spáku během dne dokáží divy. V metru jsem si připadala jako největší smraďoch.. ale ti ostatní se mi ani moc nelíbili, připadali mi takoví nafintění modelové a dámičky. Teď jsi jdu dočíst všechny vzkazy a doufám, že mě to úplně nesloží. Doufám, že mě zítra J. povzbudí a přivede opět do normálních kolejí. A Rozárka, k té jsem se přitulila a nejraději bych si ji odnesla do postele, přikryla ji a přála bych si, aby spala vedle mě. Jenže ona je kočka a má svou hlavu. Nakonec to neva, to se mi právě na kočkách líbí, nenechají se tak zmanipulovat :-)


takhle bych si chtěla brát Rozárku pokaždé na své cesty..