Červen 2011

Někdy to vyjde

30. června 2011 v 16:08 Kočka na každý den
Poslední zvonění, poslední vysvědčení na základní škole, tak to má můj brácha taky za sebou. Byla jsem se podívat, jak jim to slušelo.. a přitom jsem si taky vzpomněla na svoje poslední zvonění na základce. Je to už pět let! Pamatuju si už jen to, že jsem šla s Terezou M. a že měla žlutý šaty. A že já jsem se akorát vrátila z Mořského Koníka a strašně jsem se těšila, až opustím tu naši třídu. Teď bráchova třída zpívala tuhle písničku. Připomíná mi léto a prázdniny, líbí se mi. Brácha se sice ofrňoval, že jsou to pěkný s*a*ky, ale taky ji musel zpívat :-D
Překlad je hotový, do Finska už jsem taky jakš takš zbalená.. ani nevím, co mě to popadlo, ale už mám skoro zbaleno.
Teď mě ještě čeká srázek s Příběháři, napsat tu seminárku a holahej, Finsko, vítej!

Zajímal by mě váš názor na tohle video/film. Natočili ho studenti naší univerzity a promítal se i na studentském filmovém festivalu na FI. Konečně jsem ho našla, myslím, že je to dobrá parodie, ale vážně se to brát asi moc nedá. Když jsme ho viděli na tom festivalu, rvali jsme si vlasy hrůzou, jak ta holka je strašně blbá.. Udělat něco takového v reálu je dost magořina. Ale vím, že existují i tací, kteří horoskopům bezmezně věří.


z deviantart.com od hoschie





O filmu Lidice

29. června 2011 v 22:21 Co mě kdy zaujalo
Tušila jsem, že to bude silné, ale tak podařený film jsem nečekala. Ještě několik hodin po skončení filmu jsem se otřepávala.

Film začal poněkud ne/tradičně, první scéna byl samozřejmě sex. Což mě trochu překvapilo, na Lidice se mi to prostě nehodilo. Ale za chvíli divákovi bylo objasněno, proč ona scéna do filmu byla zakomponována. Bez ní by se ztratila podstatná část příběhu. Hlavní postavou filmu je František Šíma, který právě podvede svoji manželku s jinou ženou. To mu neodpustí jeho syn, který ho na veřejnosti slovně i fyzicky napadne. František, který má v ruce zrovna nůž na dort, neovládne se a vrazí ten nůž do svého syna. Stane se tak vrahem. Jde sedět. Asi tři roky si ve vězení pobude, už už má sepsanou žádost o zkrácení trestu.. se všemi podpisy.. jenže desátého června se to právě stane.. vesnice je obklíčena, následně jsou všichni vyvlečeni ven..a listina se ztratí někde v tom zmatku.

Strašné to muselo být pro Františka, když nevěděl, co se stalo s jeho blízkými. Nic se do svého odchodu z vězení nedověděl, rádio, které měli v dílně ve vězení, bylo rozbito, a jeho spoluvězeň to před ním tajil.. měl strach, aby si potom nehodil mašli. A pak.. když přišel po roce na místo, kde stály Lidice, muselo to být taky děsné, to si nedokáže asi nikdo z nás představit. Musel mít hodně sebeovládání, vůbec bych se nedivila, kdyby si sám sobě něco neudělal. Paradox byl, že rok po vypálení Lidic po něm už nikdo nepátral a sám gestapák mu řekl, že tahle událost je už pasé.. a že by je to stálo spoustu papírování ho zabít.. "Myslím, že atentát na Heydricha bylo nejlepší, co mohli udělat. " " No a co? Já si to myslim taky!"

Kdo se ale z toho ze všeho pomátl.. a já se mu vůbec nedivím, byl strážník, který tomu všemu musel bezmocně přihlížet. Buď musel přijmout, co mu gestapáci nařídili, nebo zemřít. Viděl umírat lidické muže, vypalování vesnice, i týrání dalších podezřelých, převzal "odměnu" za vypátrání stop, tak dlouho se smrti vyhýbal, ale nakonec se po válce zastřelil.

Dalším paradoxem bylo, že obě rivalky- podvedená manželka i Františkova milenka se v koncentračním táboře vzájemně podporovaly a pomáhaly si. Vrátila se ale jen jedna- ta milenka. Další strašný paradox, věc, kdy si normální člověk rve vlasy, ale zřejmě pravdivý, bylo to, že o Františka-jako jediného přeživšího muže z Lidic, se po válce nikdo nezajímal, ba mu doporučili, aby se uklidil do ústraní. Nepochopitelné! O tom, že jeden člověk- muž přežil, protože byl ve vězení, se dozvěděl svět teprve nedávno. Minulý režim to prý dosti tajil.

Jako druhý.. takový postranní příběh, který je ale zároveň klíčový, je tu aféra s dopisem, který pošle jistý Václav Fiala Aničce, která je do Václava tak trochu zamilovaná. Jenže Václav je ženatý a nechce Aničku vodit za nos. To je to, co jí chce jaksi sdělit, nebo naznačit.. že už se víckrát neuvidí.. Jenže dopis je napsán tak nešťastně, že se stane podezřelým Aniččinýmu šéfovi, který ho tajně otevře a následně pošle na gestapo. Dopis ale Němcům nestačí, a tak musí hledat další "důkaz". Stane se jím vysílačka, kterou ale předem nastraží .. snad do Horákova statku, nebo kam? Tohle tam taky bylo dost zachyceno.. hnus.

Jistě by vás zajímal taky nejsilnější moment celého filmu.. Bylo jich několik, vlastně celé promítání jsme byla velmi napjatá, ale především jeden okamžik se mi vryl do paměti. A to když chlapi, mládenci, starci, ba i ještě snad skoro děti byli namačkáni v Horákově statku, postupně je vodili ven a snad po pěti, když se seřadili do řady, do nich stříleli. Z pohledu Františkova druhého syna, který na popravu šel také s ostatními, jsem vnímala tu děsivou atmosféru. Ticho, vzduch by se dal krájet, jen ty společné výstřely v určitých okamžicích. Co se jim asi honilo v hlavách, když šli na smrt? Na co člověk myslí v posledních vteřinách života, když ví, že to jsou jeho poslední? ... a oni to dobře věděli. Vždyť za nimi leželi už další postřílení muži z vesnice..padali přes sebe navzájem. V poslední chvíli se sousední muž chytl Františkova syna za ruku. A pevně ji stiskl. Po výstřelu stisk povolil, ruce se pustily, ale věřím, že tenhle stisk mohl být pro oba malinkatým povzbuzením.. jistotou..že je někdo při vás, a že do té hrůzy, do toho neznáma, které je, a nebo taky není, nepůjdete sami.


Omamný dnešek

29. června 2011 v 20:55 Kočka na každý den
..těžké to vstávání.. cesta na Anděl, zmatky se vstupenkami, Lidice.. strašně silný zážitek to pro mě byl, pak navštívit babičku, setkání s tátou a Editou, restaurace a cesta domů.. a dnešním společníkem mi taky dnes byl průvodce po Finsku. Myslím, že se mi vyplatilo ho půjčit, docela dobré tipy tam jsou :)
Dneska si půjdu brzo lehnout, překládání ještě NEMÁM hotové, ale včera.. vlastně dneska jsem neměla už sílu na to to dokončit. Slzy jak hrachy mi tekly po tváři, oči mě bolely jak čert, prostě překládání je něco, co člověku úplně rozloží nervy i zdraví.


z deviantart.com od Marsala

Kočička z Prokopáku

28. června 2011 v 15:18 Kočičí obrázky
Slíbila jsem vám, že vám ukážu kočičku, kterou jsme potkali s kamarádem při projížďce na kole. Tak tady je ta kráska :)






trochu mi připomíná Čiperku

Samy doma

28. června 2011 v 15:03 Kočka na každý den
Chachá, až se mi někdo po příjezdu zeptá: Oliko sinulla mukava matka? ..budu si myslet, že mluví určitě o mojí matce..keine Ahnung, že to znamená : Měl jste příjemnou cestu? Ta finštna je ale děsná řeč, půjčila jsem si v knihovně finskou konverzaci s tím, že bych se alespoň pár slov mohla naučit, ale vypadá to, že bez angličtiny ani ránu. Aspoň tu angličtinu musím trochu oprášit..

Plavání v Radlicích bylo dneska velmi příjemné, škoda, že tam se mnou někdo nebyl, takhle jsem si neměla s kým povídat. Nu teď se naposledy vrhnu na překládání a dnes, nebo zítra brzy ráno to dopřeložím. Dala jsem si za cíl nad tím tak dlouho sedět, až dojdu do konce. Abych už mohla konečně začít psát.. S Rozárkou tu samy hospodaříme a ta naše kočka se teď krásně válí po koberci, takže po pár minutách, co jsem se od ní odtrhla, jdu zas za ní.

Joo a novinka největší: napsala jsem test z AT. Fakt! Bylo to tedy dost těsné, ale mám to. Takže můžu začít přemýšlet nad druhou seminárkou, na kterou si ale myslím, že už naneštěstí nebudu mít čas.


taková mázlá fotka, ale přesně takhle tu teď leží..

Sny a plány

27. června 2011 v 18:47 Kočka na každý den
Tak jsem si doprohlídla katalog jedné nejmenované cestovní kanceláře a současně jsem se vrátila z těch tajemných dálek, které nabízela, zpátky do svého pokojíčku.. na zem :D Je prava, že takhle cestovní kancelář to má se vším luxusem, což by mě ani takhle cestovat nebavilo, ale říkám si, že určitě v budoucnosti musím ještě pár zemí projet :)

Překládám a v pauze mezi tím se dívám na informace o Finsku. S kamarádkou se teď bavíme o prázdninách a čas zase utíká. Šla bych na swing, ale nevím, jestli se k tomu dokopu. Práce nad hlavu- do zítřka s tím překládáním musím skončit. Překvapilo mě, jaké zas venku vedro, šla jsem s košem a byla jsem ráda, když jsem zalezla zpátky do chladného paneláku. Připadá mi ale, že jak sedim furt na zadku, tak kynu.. naštěstí za týden už touhle dobou budu (doufejme) v Helsinkách, kde mě myslím dost proženou na kole :)

Strašně se mi líbí moravská nářečí, jak se pohybuju teď mezi lidmi z Moravy, zjišťuju, že každý má takovou specifickou mluvu. Je zajímavé pozorovat, kdo řiká ja su, koncovku ,-ou , včil, šalina a šufánek apod. Teď mě kamarádka překvapila slovem fluidum, což žádné náčeří není, ale je to zvláštní slovo.. Alča je vůbec jeden z nejvýznamějších lidí v mém životě, kteří mě obklopují. Dokáže z ní někdy vypadnout opravdu originální myšlenka :-D


z deviantart.com od M4j4

V té nepříjemné poloze..

26. června 2011 v 19:20 Kočka na každý den
Přesně za tímhle stolkem sedím (ne v něm jako Rozárka) a překládám. Našla jsem si místo, kde se můžu pořádně zabarikádovat a odkud vidím dobře do notebooku i na papír. Teď ke konci jsem zkusila metodu "čtení nahlas", z čehož ostatní členové rodiny nebyli moc nadšeni. Konečně jsem se probojovala na stránku devět.. k básničce. Aspoň pár řádků mi uběhne rychleji. Děsím se, protože je přede mnou celých jedenáct stran ještě.

Večer se asi podívám na film Ženy v pokušení, abych si trochu spravila náladu. Objevila jsem pěknou písničku, možná ji znáte.. A mimochodem.. víte, co znamená v němčine Eidam?
Zeť.. der Eidam je prostě zeť.. pro mě úsměvná novinka.


ale pro kočku to nepříjemné zřejmě není, určitě ji nebrní tak tlapky jako mně

Jeden z kola pryč......

25. června 2011 v 16:34 Kočka na každý den
Přijedu domu a dovídám se samé smutné zprávy :,-(

Rorýsek umřel..... Snědl něco jedovatého a otrávil se. Chudák maličkej, musel umírat v krutých bolestech. Teď je už v Nebi, snad se mu tam daří dobře. Nedožil se ani tří let.. Minulý víkend jsem ho ani na chalupě nezahlídla.. asi se zrovna toulal. Ze třech kočičích sourozenců zbyly už jen dva. Johanka a Berta. Berta se taky toulá a navíc je plachý. Jako koťata to ale byli nerozlučná trojka. Teď Gábu jako mámu, myslím, bere jen Johana. Pamatuju si, jak jsme Rorýskovi zachraňovali packu, když si ji někam strčil a úplně mu jí to rozmačkalo. Ale vylízal se z toho, veterinář mu pomohl a my jsme ho s láskou opečovávali. Pak někdo nastraží nějakou past na škůdce, ale neuvědomí si, že tím ohrožuje i jiná zvířata. Třeba ten jed byl v nějaké myši, co snědl, ale to už nemá cenu to teď řešit. http://www.miciny.cz/profily/detail/37679/

Odjezd z kolejí byl takový sentimentální. K mému velkému překvapení se se mnou přišla rozloučit Jana. Dívka, s kterkou jsem se občas potkávala, prohodily jsme spolu pár slov, usmály se na sebe, ale nijak víc jsme se nebavily. Až teď.. při mém odjezdu. Dostala jsem od ní dárek na rozloučenou- pamlsek a Bibli- Nový zákon s krásným věnováním. Bylo to dojemné.

Věci z koleje jsem málem neunesla, ještě teď se mi trochu třesou ruce, protože jsem to měla nehorázně těžký. Mamka mi naštěstí přišla naproti. Doma jsem se moc těšila do vany, zalezla jsem do postele a psala si do deníčku. Měla jsem toho hodně na srdci a potřebovala jsem se ze všeho vypsat. Šla jsem spát v půl druhý a možná i proto jsem se dnes probudila.... taky v půl druhý..což nechápu. Včera probuzení v pět ráno, dnes odpoledne v půl druhý. Asi to nemám v hlavě v pořádku. Doteď jsem plánovala dopravu po Finsku, už mám i vyhlídlý prima hostel, kde bych se mohla ty dvě zbývající noci ubytovat. Teď se vrátím k seminárce. Je mi zima. Život jde dál, je přede mnou hodně akcí, tak doufám, že stesk po Brnu trochu pomine, nebo že na něj nebudu tolik myslet jak teď. Vždyť za dva a půl měsíce se tam vrátím..
http://www.youtube.com/watch?v=HvBgtGXe_NY


Budeš nám chybět..

Pár kočičích citátů

24. června 2011 v 11:13 Citáty a básničky o kočkách
Svět patří kočkám- nechávají se vlastnit pouze pro efekt.

Sedící kočka představuje ideál klidného života.
Jules Renardová

Přál bych si, aby se mohla do mne schovat trocha kočičí křehkosti.
David H. Rowbothom

Dokud tě kočka nepoctí svou ignorací, nejsi nikdo.

Ženy a kočky si dělají, co chtějí, a muži a psi by se s tím měli naučit žít.
Alan Holbrook

Kočky jsou mistry v lichocení- stejně jako muži.
Walter S. Landor

Je to neuvěřitelné, ale někteří lidé tvrdí, že jejich domácí mazlíčci jsou skoro jako lidé- a myslí to jako kompliment.

Nikdy se nesnaž překonat kočku v tvrdohlavosti.

Je fascinující, že kočky si dokážou získat přátele a mají vliv na lidi, aniž by v životě přečetly jedinou knihu.

Nejzáhadnější na kočkách je, proč se vlastně rozhodly stát se domácími.
Compton MacKenzie

S kočkami je jeden velký problém- neumějí být taktní.
P.G. Wodehouse

Když si hraji se svojí kočkou, kdo ví, jestli pro ni nejsem větší zábava než ona pro mě.
Michel de Montaigne

Brzy bylo zaznamenáno, že kdykoliv se mělo pracovat, kočky nebyly k nalezení.
George Orwell, Farma zvířat

Loučení

24. června 2011 v 7:34 Kočka na každý den
A je to pryč. Přesně jako před měsícem v Rakousku. I když tady v tom případě se za dva a půl měsíce při troše štěstí všichni zas sejdeme. Má poslední tančírna mi strašně rychle utekla, v Šutru i na Blbym místě taky. Těžké bylo loučení..především se třemi lidmi. A déšť to všechno umocnňoval.

Přišla jsem před půlnocí a vůbec nechápu, jak jsem se dneska mohla vzbudit v pět hodin. V životě jsem se sama od sebe tak brzo neprobudila. A jsem čilá, vůbec se mi nechtělo dál ve spánku pokračovat. Nešlo to. Asi je to znamení, že mám jít překládat. Odpoledne to tu vyšůruju, dobalím a odevzdám klíčky od koleje. V 17 se jdu podívat s Tomem na jeden byt, který možná budem ještě se třemi lidmi příští semestr obývat. Do milovaného Brna se vrátím nejspíš až v září..


z deviantart.com od hoschie

Co mě budíte?

22. června 2011 v 15:01 Kočka na každý den
Už jsem se lekla, že zas nefunguje stránka blog.cz. To by bylo nemilé. Blog se totiž stává čím dál tím víc nedílnou součástí mého života. Tak jsem si na něj zvykla.. A vás, pravidelné přispěvatele, i vás, kdo sem jen občas zalítnou, mám ráda :-)

Tak jsem si uvědomila, že každý z nás máme několik světů, kde žijeme. Ten blogový je jeden z mých.. Kdybych měla jmenovat další, je to určitě svět-kruh spolužáků tady v Brně, svět, kde jsou známí z holubníkové tančírny, Příběháři.. jasně, mé bývalé spolužačky a stávající kamarádky z gymplu a lidi z pražského swingového kruhu. Zvláštní.. takový kruh nekruh tvoří lidi, které jsem poznala na Koníku. Teď si píšu už jen se čtyřmi, s každým z nich jsem byla jiný turnus na jiném místě. Navzájem se neznají, ale já je znám všechny :) Je zajímavý, že jak se člověk dokáže během pár minut/ hodin "přehodit" ze skupiny na jinou skupinu. To je jen tak na okraj..

Zjistila jsem příšernou věc, totiž, že jsem se spletla při posílání peněz z účtu na účet. Naštěstí to půjde ještě vyřešit.. uff. Nesnáším vypisování kolonek a čísílek.. Pak jsem si ještě vyřídila pojištění do Finska a taky knížky v knihovně. Odpoledne mám sraz s J., půjdeme se zas projít, doufám, že nebude pršet jako minule.. Je tu strašné dusno, škoda, že nemůžu být v Praze, dneska je přednáška Miloslava Stingla o Májích. Mamka s bráchou mě budou do detailu informovat!!! Doufám!!! Jdu se zas mrknout na tu seminárku, to čtení mi jde strašššně pomalu. Jsem nějaká ospalá, v tom vedru se nedá vůbec rozumět německému psanému slovu.. vážně. ;)


z deviantart.com od mysjka

Versuch es..

21. června 2011 v 12:09 Kočka na každý den
Mám za Dé. Postupovou zkoušku mám zmáknutou, jupí! A to jsme se ani na ni neměli jak připravit. Ryze praktické, reagování na otázky z textu, shrnutí, slovíčka atd. Mám z toho radost. S ostatními čekajícími jsme si řekli, jak na tom jsme a nejsme se seminárkama. Zjistila jsem, že psát nezačalo ještě spousta lidí. Vím, že ohlížet se na ostatní není dobré, ale přeci jen člověka trochu potěší, když v tom není sám ;-)

Včera, když jsem v půl jedenáctý přijela do Brna, jsem natrefila na E. Jaká náhodička. Měli jsme společnou cestu a ještě před kolejí jsme povídali a povídali, až mi začala být zima a musela jsem jít. V autobuse jsme měli hrozně zvláštního stevarda, strašně křičel do mikrofonu a říkal všechny pokyny a tak vlastními slovy.. sám si k tomu ještě vždycky něco přimyslel, fakt hustej týpek. V pondělí se nic nedělo, odpoledne jsem byla nějaká mrtvá, bolely mě záda, neměla jsem chuť překládat, prostě nic.. ležela jsem na posteli jak ropucha a ani se nechla, prostě kaputt. Mamka mě odmítla masírovat, prý že spěchá. Strašný to je s ní.

Mám dilema, přijet příští týden do Brna na tančírnu a koncert, nebo nepřijet a zůstat v Praze na bráchový poslední zvonění..? Kdo mi poradí?


Skryté místo

20. června 2011 v 11:17 Verschiedene Sachen
Na Velikonoce máme takový zvyk- procházku za účelem natrhat co nejvíc kopřiv do nádivky. Letos tomu nebylo jinak. Teprve podruhé jsem ale mamku a bráchu přemluvila, abychom šli až k potůčku. Ten je ukrytý v křoví a právě mezi těmi kopřivami na poněkud nepřístupnějším místě. Letos mě ale nemile překvapilo, že pár metrů od tohot místa, někdo všechnu zeleň vyhubil a na místě postavil dráhu pro motorky :-/ Už to není, co to bývalo, dost se tam taky povalovaly odpadky, ale ty jsem raději ani nefotila. Jen ten zurčící potůček zůstavá pořád stejný.

















tekoucí voda mě prostě fascinuje..

Bicyklení

19. června 2011 v 22:28 Kočka na každý den
Od teď si můžu říkat pravá bahňačka. A brácha už to nebude moci používat jako posměšný název pro mně a mé jisté kamarády. Večerní projížďka na kole byla totiž poněkud špinavá :D Ale co jsme mohli dělat, když pršelo. S Pavlem jsme projeli známé i neznámé kouty Prokopáku a já jsem ho zavedla ještě na radnici a k našim jezerům pod tubusem metra. Zažili jsme sluníčko i déšť, dokonce i dvě duhy nad sebou jsme viděli. Nejvíc se mi líbilo ježdění v dešti, bylo to suprový, lilo jak z konve a přitom sluníčko svítilo jedna radost :-) Cestou jsme potkali dvě kočičky, jednu jsem vyfotila, tak doufam, že mi to Pavel brzy pošle. Kousek cesty byl do kopce..takovým rozbahněným terénem, a po děšti to hodně cákalo. Pro malé kluky jako byl kdysi můj brácha chuťovka. Teď..když jsem přišla domů a když jsem mu ukázala své nohy, raději odešel. Je to zvláštní, byli jsme v Praze a projeli jsme na kole docela dlouhou trasu..a taky jsme se dokázali pořádně zaprasit. Tohle všechno mám totiž spojené spíš s venkovem. No jo, vana byla pěkně černá po mně.. :)
Dnes jsem psala spolužačce Evě a konečně.. KONEČNĚ se to snad trochu hnulo s tou seminárkou. Změnila jsem téma. Knihu budu sice číst v němčině, ale aspoň máme dosti volnou ruku při zpracování tématu. A kniha má jen kolem 60 stran, tak když začnu číst zítra, snad to za pár dní zvládnu.

Na kole mi to moc nešlo, nemám kondičku, jsem fakt zvědavá, jak to budu zvládat v tom Finsku. Ale budu muset ,-)


z deviantart.com od Coordination- Elk

Jaké je to asi v nebi?

18. června 2011 v 22:53 Kočka na každý den
Jsem tak unavená, ale netančila jsem ..neučila se.. a ani nešla hodinu domů pěšky kvůli stávce. A přece to byl náročný a akční den.. I když se našla i chvíle, kdy mi to strašně pomalu utíkalo. Za dnešek jsem stihla zajet do knihovny, vytahat na kladce kanystry s třicetiletou vodou, dovezt je narudl ke kanálu a vyprázdnit je, natrhat maliny, jahody a kopr, utřít hafo nádobí, během patnácti minut se převléct, sbalit a vyrazit na dalekou cestu na druhý konec Prahy za kamarádkou Terkou, vyslechnout si od ní všechny novinky, sdělit ty své, zaplavat si v bazénu a pochutnat si na úžasných vaflích s rybízem a jahodami. Ani jsme se nenadály a bylo devět hodin večer. To plavání v dešti se mi moc líbilo, připadala jsem si trochu jako ve stanu, jak ty kapky bubnovaly hezky na střechu. Zajímavé, že na zpáteční cestě nepršelo. A dokonce vysvitlo sluníčko. Když jsem vyšla od Terky z baráku, nestačila jsem zírat.. Ta obloha byla překrásná, růžovomodrožlutá, červánky přes celé nebe, takové zvláštně vzorkované, byla jsem unešená.. O :-)


z deviantart.com od hoschie

Pod psa

17. června 2011 v 16:47 Kočka na každý den
Dostala jsem důležitý úkol. Vyvenčit psa :) Někomu to může připadat banální, ale mně..jako kočičí holce.. to nepřipadá tak lehké :) Nejdřív mi dělalo problémy vůbec najít ten správný barák, kde Nody bydlí. Ale podařilo se. Nechápu, jak můžou být psi pořád tak aktivní, furt sebou melou, skáčou na vás, vrtí vocasem, zvedají nožičky, škrabkají a kdo ví co ještě. S Nodym to ale bylo v pohodě, protože je malý pes. A vypadá jako ovečka. Jen když jsme prošli párkrát kolem nějakého dalšího psího jedince, tochu ve mně zatrnulo. Nody začal štěkt a ňufat a vrčet a hnal se k němu. Tak jsem ho hned tahla pryč. Zvládli jsme to a ani mi neutekl.

Jsem smutná, neudělala jsem morfologii, půjdu až v září. Nechci, ale budu muset. Přitom jsem se to učila asi pět dní a tak 90% všech cvičení, které byly v učebnici, jsem si prošla. Ach joo. Taky nejsem nadšená z naší nové televize. Ani jsem si nevšimla, že ta stará je pryč. Ta nová je taková velká a dost placatá, taky uzoučká, je to nezvyk.

Jediný světlý bod dne byl zatím dopis. U oběda jsem si ho s pobavením četla a nestačila jsem zírat.. úchylný doktor.. :-D


z deviantart.com od mickeythebluemagic

Rozostřeně

16. června 2011 v 23:47 Kočka na každý den
Takže..třičtvrtě dne jsem strávila brouzdáním po netu a hledáním vhodných zdrojů a materiálů k seminárce, překládáním požadavků k seminárce.. čtvrtku dne jsem strávila na tančírně, se S. na Svoboďáku, kde jsme společně povečeřely bagetu, a hodinovou cestou na kolej. Stávka mi nevadila, byla to příjemně unavující procházka.. Jak jsem přišla, dala jsem si studenou sprchu a bylo krásně.

Co mě ale děsně vytáčí je ten Lichteberg. Ne a ne nic o něm najít. Jednu ubohou knížku v MZK, která je samozřejmě půjčená. Jeho aforismy jsou pouze v němčině a ruštině! A po české verzi ani stopy! Nikdo mi není schopen jakkoliv pomoci.. jak na to, jak to napsat jazykově trochu na úrovni, kde hledat materiály a jak vůbec začít?????? Plácám se v tom sama a je to zbytečná ztráta času. Vymezím si na seminárku čas, ale stejně nic neudělám, když nevím jak... Nejhorší jsou ta slova " to zvládneš", " to uděláš", "to vymyslíš".. když já vím, že to sama nezvládnu a celé se mi to vymyslet prostě nepodaří!! Uáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá :-((((((((((


(Příliš) Zatměný měsíc

15. června 2011 v 23:59 Kočka na každý den
Byli jste se dneska podívat na měsíc? A viděli jste vůbec něco? Já jsem právě přišla.. původně jsme jeli ve čtyřech na Kraví horu, ale měsíc nikde. A tak jsme se rozdělili, dva šli do hospody, my s E. jsme vyrazili na Palačák..kopec skoro už za Brnem. Cesta to byla vskutku zajímavá, čekali jsme asi půl hodiny na šalinu.. už jsme si myseli, že začla ta stávka, pak přes pole, temnými křovinami a lesem. Byla jsem ráda, že mám doprovod. Když jsme vyšplhali na kopec, stálo tam už docela dost lidí. To to trvalo, než jsme objevili ten zatměný měsíc.. Fakt slabota. Pořád přes něj přebíhaly mraky..skoro se mezi nimi ztratil. Měli jsme výhled na město.. na Komín.. to bylo ale moc pěkný. E. se tu narodil, takže tu zná každý kout a dělal mi takového průvodce. Cestou zpátky jsme potkali jeho známí z dřeváren, měli jsme chvíli společnou cestu.

Společnému výletu za měsícem předcházely šachy. S. mě pozvala do jakéhosi klubu, hrály jsme proti sobě, ale každou chvíli nám radili zkušenější chlapi. Byla to zajímavá partie, nikdy bych asi neobětovala střelce pro výhodnou pozici. Oni to však měli dopředu dobře promyšlený. Já bohužel tak předvídat tahy neumím. Ke konci už naši rádci přestali radit, hlavně mně.. Dohodly jsme se na remíze. Musely jsme to zabalit, už takhle jsme k E., Ráchel a V. přišly na Čáru pozdě.. skoro o půl hodiny! Divim se, že tam ještě na nás čekali. S. se bohužel od nás musela odpojit, nestíhala by dojet domů.

Tak jsem si vzpomněla.. před týdnem jsme se vraceli z ohňostroje. To lilo jak z konve. Vlastně přesně v tuhle dobu už moc nepršelo..Tak kolem půl jedenáctý, kdy to vypuklo, byl ten největší prch. Bylo to zvláštní .. ta zpáteční cesta. Pamatuju si tu vůni deště všude kolem, občas spadla ze stromu nějaká kapka, jinak ticho, jen naše kroky a v dáli pár světel z města.. Divím se, že mě pak šel J. i přes tu nepříjemnou čvachtanici a pozdní dobu doprovodit. Inu není nad to mít až ke kolejím doprovod. Je zvláštní, že ten se mi v Praze poštěstí jen zřídka.


z deviantart.com od moroka323

Dub dub..

14. června 2011 v 22:39 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Mám radost a chci se s vámi o ni podělit! Napsala jsem snad po deseti měsících kamarádce z mého posledního Mořského koníka a ani ne za dvě hoďky mi moc hezky odepsala. Kéž bychom se v Praze sešly. Naposledy jsme se viděly.. je to možné? Tři roky už to budou?
Pak jsem dostala ještě jednu odpověď od jednoho kamaráda, též mě velmi potěšila. Jak já ten e-mail miluju. Ještě tak přijít na to, jak se zvětšuje jeho paměť. 2GB mi už silně nestačí.. a smazat si ty krásné maily opravdu nechci. Ale změnit mailovou adresu taky nechci. Zatím to ještě zvládám, ale mám strach, že brzo už budu mít jen samé vzácnosti a odpadní maily, kterými se po vymazání mé schráncevždy uleví, už vůbec nebudou k dispozici.
Mamka mi říkala, že mi dneska přišel dopis. Je prý celý nablýskaný, to jsem zvědavá, co v něm je. A vůbec netuším, kdo ho psal ;-)

Přidávám video naprosto odporné, pro metalisty dosti nevhodné.. ALE pro mě tahle písnička má jisté kouzlo, je umění vydržet na ni až do konce tančit vláček a neodpadnout. Připomíná mi čtvrtek, tancování, relax a hlavně kamarády :-)


Müde

14. června 2011 v 17:36 Kočka na každý den
Stydím se, ale dnes odpoledne jsem si musela na čtyři hodiny lehnout. A asi to nebyl dobrý nápad. Teď jsem rozespalá ještě víc, než jsem byla. Když je člověk už od pěti na nohách, učí se, aby se vzpápětí při zkoušce mohl přesvědčit, že si nic nepamatuje..musí si odpočinout. Jen ten oběd byl dneska vydařený, s Marťou to bylo fajn. Teď mě čeká švédština a ještě si budu muset dojet na keramiku pro misku. Ještě, že mám tu zítřejší zkoušku až ve dvě :)