Pražské "dobrodružství"

21. července 2009 v 18:23 |  Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Konečně jsem se před chvílí dokodrcala domů. Byla to příšerná cesta,ani jsem pořádně neobědvala. Nejdřív jsem jelana Nový Butovice,tam jsem čekala asi dvacet minut na mamku, aby mi předala svoji opencard.Nemůže a ani nechce mi totiž koupit legitku. Ani by se mi to nevyplatilo. A lístek je příšerně drahej,musela bych si koupit nejméně 4.Pak jsem jela až do Letňan a tam učila Míšu aj. Docela to ušlo,akorát je celkem těžký z ní něco vypáčit, když se jí na něco anglicky zeptam. Jednou mi myšlení přeskočilo do němčiny, docela jsem se divila,že jen jednou, když teď je němčina úplně všude kolem mě. .Pak jsem čekala zas šíleně dlouho na autobus a jela jsem do ústřední knihovny. Dneska jsem potkala dohromady asi tak 20 revizorů. Začalo to na přestupu na Muzeu .Byla ve mně malá dušička, pak jsem ale vystpupila na Staroměstký a polil mě pot. Nejméně 8 revizáků se mačkalo východu. Co teď? Musela jsem to zkusit, jinudy se nedalo..a vyšlo to :-) Bylo tam zrovna hodně lidí.V knihovně jsem strávila asi tak půl hodiny,hledala jsem si knížky o atentátu na Heydricha, chci o tom psát ve své práci k maturitě .Zpátky, když jsem šla o metra, byli tam už revizoři asi jen 3, prošla jsem. Cestování v metru jsem ale nechtěla už tak riskovat,v autobuse a tramvaji si cítím taková víc v bezpečí...Tak jsem na Můstku přestoupila na tramvaj a jela k Národnímu divadlu do G.I. Naštěstí meli otevřeno, vrátila jsem všechny DvD a CD a kazetu a půjčila jsem si další tři německý filmy a céda.. Baví mě tam chodit, doufám,že za ten rok, na kterej jsem tam přihlášená, stihnu vše přehrát a přeposlouchat(teda to,co se mi zdá dobrý). Cestou zpátky na tramvajový zastávce mě oslovila nějaká Němka,hned jsem si řekla :"To je dobrý,já jdu zrovna z Goethe Institutu a už mě skoro před nim osloví někdo německy. Ráda jsem si pošprechtila. V tramvaji taky bylo spoustu Němců, asi nějaká škola..Docela je dobrý poslouchat a snažit se poznat, co říkají :)
Tramvají jsem jela až na Anděla a tady jsem si nechala vyčistit brýle.Šla jsem do metra a koho nevidim u eskalátoru dole-revozrů jak něco..Některý lidi se taky už ohybali, jak viděli něčí nohy a rovnou to otáčeli a jeli zpět nahoru.Co se mohla ale dělat. Bylo jich tam asi deset a policajti hned u nich. Schválně jsem se dívala, kdo koho chytil a kontroluje.Šla jsem za nějakými lidmi,ti se tahli pomalu.Doufala jsem,že je zkontroluje a mě třeba nechá jít..Ale nezkontroloval je, ani mě. .Chytnul si jinačí oběť.. Ale je to stejně adrenalin, takhle kličkovat mezi revizáky..Kdyby aspoň nebyly ty legitky tak drahý...Jela jsem až na Lužiny, musela jsem ještě do knihovny..Tam naštěstí už žádnej nebyl. Zato jsem dostala velkýho sprdana od knihovnice, co si to dovoluju ničit knížku..Já a ničit knížky?? To je fakt nemožný! Sem tu knížku prostě doma otevřela a ona se mi v ruce úplně rozložila... Co za to můžu? Navíc to byla povinná četba, se nedivim, že ta knížka chátrá, dostáváme číst samý takový pravěký..Do metra jsem už ani nevlezla a domů se doplahočila s těžkym baťohem pěšky.Je vedro jako nikdy, přitom ráno jsem mohla zmrznout..Teď si jdu dát citronovej džus a do konce tohodle dne už nikam nejdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama