Září 2008



Osvětim

15. září 2008 v 15:11 Kam bych se chtěla podívat
Někomu se to může zdát divný chtít jet na místo,kde probíhal před několika desetiletími takový masakr,ale já bych si přála tohle místo vidět.Spustu mých známých už v Osvětimi bylo a všichni říkali,že na ten den hned tak nezapomenou.
Nedávno jsem někde četla(myslím,že v Květech),že čím dál tím víc lidí jezdí navštěvovat podobná místa,kde se odehrála nějaká tragédie.Myslím si,že je to dobře,připomínat si dřívější události,aby se na ně nezapomnělo a aby se nemohlo pak stát,že by budoucí generace nevěděla,co se to tehdy v těch 30. a 40. letech 20.století vlastně dělo.




Proč se říká, že jsou kočky falešné?

11. září 2008 v 21:39 Kočičí všehochuť
Člověk posuzuje zvířata hlavně podle toho, jak by chtěl, že by se měla chovat. Přitom nebere ohled na jejich přirozené chování. Pes je považován za našeho nejlepšího přítele, protože je družný, přizpůsobivý, schopný výcviku, ochotně plní naše příkazy a dokáže téměř kopírovat svého pána. Poslušnost a respekt vůči nadřízenému jedinci ovšem patří k jeho vrozeným vlastnostem. Život ve smečce i v lidském společenství je založen na podobném principu. Ovšem naproti tomu kočkovité šelmy, s výjimkou lva, žijí samotářsky a v životě se musejí spoléhat jen samy na sebe. Na tom se nezměnilo nic ani po tisíciletích soužití s člověkem. Domácí kočky od nás sice s povděkem přijímají dobré bydlo i potravu, ale nerespektují nás bezmezně. O jejich nezávislosti svědčí například i to, že pokud mají možnost, chodí pravidelně lovit, i když mají doma jídla dostatek. Jakmile chceme kočku přinutit k čemukoliv, co je jí nepříjemné, dá nám to rázně najevo. Pes nás nadšeně vítá po každém návratu, ale u kočky záleží na tom, v jakém je právě rozpoložení. Pokud nemá zrovna náladu na mazlení, a my ji přesto bereme do náručí, setkáme se s odporem a pravděpodobně s rychlým úprkem pryč "ke svému" klidu. Ale i když je náš mazlíček v pohodě a tiše vrní v náručí, může být záhy vše jinak. Někteří lidé mají ve vztahu k domácím zvířatům pocit, že za péči, kterou jim dáváme, musejí být náležitě vděčná. A pokud to vypadá, že nejsou a nechovají se tak, jak bychom chtěli, nebývá k nařčení z falešnosti daleko. Kočky ale žijí tak, jak jim velí odvěké instinkty, nejsou falešné, jsou prostě takové.

Zdroj
http://i.lidovky.cz/06/023/lncl/ZNK115a18_kocka.jpg


Klíč k minulosti,Tatiana de Rosnay

10. září 2008 v 18:05 Dóóóst dobrý knížky
Tuto knížku jsem dostala k svátku a úplně mě dostala.Ještě že byly prázdniny,nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout,musela jsem pořád číst a číst,protože příběh v knížce byl strašně napínavý.Nejhorší a nejsmutnější na tom ale je,že události,které se odehrály v okupované Francii během roku 1942,a především velký zátah "Vélodrome d´Hiver",k němuž došlo 16. července,jsou naprosto pravdivé a skutečně se staly!!!Vélodrome d´Hiver je nejznámějším aktem francouzské kolaborace.
Děj knihy se odehrává v Paříži v roce 1942,do bytu,v němž bydlí desetiletá Sarah společně s bratříčkem a rodiči,vtrhne francouzská policie.Malý Michel odmítne s muži odejít a schová se do skříně,kterou se sestrou často sdílejí.Sarah Michela ve skříni zamkne v domění,že se za pár hodin zase vrátí.Netuší,že slib,který mu na odchodu dala,nikdy nesplní.Francouzská policie Sarah i její rodiče dopraví do prostorů Vélodrome d´Hiver,nedaleko Eiffelovy věže,kde se v průběhu jednoho dne shromáždí na třináct tisíc Židů.Po týdnu,který masa lidí stráví v nelidských podmínkách,pošle Židy do tábora Beune -la Rolande a později do Osvětimi.Sarah se ale z Beune-laRolande podaří utéct,v kapse stále uchovává klíč od skříně...
Obrázek “http://knihy.abz.cz/imgs/products/img_221074_main.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Druhá "rovina" knihy se odehrává také v Paříži,tentokrát v roce 2002.Americká novinářka Julia Jarmondová,která léta žije v Paříži,píše článek o událostech,které se tu před šedesáti lety odehrály.Během shromažďování informací si uvědomí,že o tom,co se ve Francii za války dělo,vlastně nic neví,a zarazí ji podivná neochota Francouzů o Vélodrome dˇHiver mluvit.Julia objeví příběh malé Sarah, a aby se zbavila myšlenek na rozpadající se manželství,vydává se po stopách dívky v naději,že zjistí,co se s ní stalo.

MYSLÍM SI,ŽE TATO KNIHA ROZHODNĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ!!!





Konigstein

5. září 2008 v 16:54 Co mě kdy zaujalo
Letos o prázdninách jsem byla s německým táborem na výletě na tomto hradu.Moc se mi tu líbilo,hlavně výhled do okolní krajiny,na řeku,je to romantické místo.Skoro na každém kroku jsme se zastavovali a nechávali se zvěčnit na fotografii s tímto pěkným hradem.Foukal docela vítr a dokonce nás chytl i déšť.Ale i přes to jsme si to užili.Ke konci jsme se svezli dolů před hrad proskleným výtahem.To byl zážitek dívat se zkrz podlahu dolů,taková výška...Obdivovali jsme pána,který výtah obsluhoval,to musí být práce-jezdit pořád nahoru a dolu...To bych asi dělat nemohla ...
Zjistila jsem něco na internetu o hradu Konigstein,tak se můžete podívat .Tady to je.