Říjen 2007




Kočičí řeč

17. října 2007 v 17:04 Kočičí všehochuť
Otírání se čenichem...důkaz největší lásky a důvěry.Kočka je v něžném rozpoložení.
Ducání hlavou...mazlivost.Kočka usiluje o přízeňkocoura, případně člověka a vybízí k mazlení a něžnostem.
Něžné strkání packou...laskání, kočka se chce připomenout.
Doteky hmatovými vousy...něžnost, seznámení,Za zvláštní projev přízně musíme považovat, dotýká-li se vás kočka hmatovými vousky na obličeji. Je to jakoby vám vyznávala lásku.Vytváří se tak mezi kočkou a vámi něžné citové pouto.
Očichávání...seznamování a kontrola pachů.
Válení se na zádech...cítí se velmi příjemně, člověk ji má podrbat a smí i na bříše (pozor, toto jsou partie,které kočka často všanc nedává.Některá se nenechá na břiše pohladit nikdy).Sexuální partner má být patřičně naladěn.
Otírání se kolem nohou...pozdrav,příp. si chce kočka něco vyžebrat, příp.se připomíná a vybízí k pohlazení.
Skok na nohy...výzva ke hře, zlost, odreagování loveckého instinktu.
Lehce zdvižená packa...varování, aby se nikdo nepřibližovaal.Kočka je ve střehu
Přešlapování...kočka se cítí příjemně.(Pozustatek prvních dnů, kdy tímto přešlapováním kotě masíruje matce bříško pří ssání mlíčka)
http://www.holsina.estranky.cz/archiv/iobrazek/74
Lízání...laskání
Oblizování se...očekávání potravy
Zívání...dlouhá chvíle, či probouzení se.
Mňoukání...kočka volá nebo zdraví svého partnera, případně vypráví celé romány. Z velmi jasného a naléhavého mňoukání, lze usuzovat na špatnou náladu.Velmi zřetelně rozlišíte i to, když si kočka říká o jídlo, či o pamlsek. Upřený až vyzývavý pohled z očí do očí a naléhavý tón jistě brzy rozpoznáte...
Kňučení...tak si kočka klidně povídá se svým člověkem. Někdy hlas přechází do chrapotu, hlas je zabarven lehce láskyplně./viz.mručení/.Někdy jen loudí. Podle tónu a situacie brzy rozlišíte, když kočka kňučí z nudy nebo zklamání, či dává najevo souhlas nebo opačný názor...
Mručení...někdy to vypadá i jako kdyby kočka vrkala:-) Zde jde prakticky vždy o milostný šepot, který kočka používá při mazlení a sdělování náklonnosti. I k člověku...
Výhružné vrčení...Výraz nejistoty, strachu nebo zadržování zlosti. Může to být i v situaci, kdy dává velice zřetelně najevo svůj nesouhlas nebo nepříjemný pocit, když ji třeba něco bolí a vaše doteky jí nedělají dobře.Pokud vydává tyto zvuky, je vždy na místě obezřetnost. protože je schona kdykoli zaútočit...
Pronikavý skřek...kočka je ve velké tísni nebo ji něco bolí...
Funění a syčení...Kočka funí z leknutí, strachu a zlosti, někdy také z rozpaků a nejistoty. Funí i když chce zastrašit nepřítele.Zde má svůj význam i pach dechu.Ať už je příčinou cokoli, nejlepší je klidit se jí z cesty...
Prskání...kočka hrozí nebo varuje.Vypadá to sice velice zle, ale většinou z toho nic nebývá.Jde-li do tuhého, většinou uteče...
Předení...Tímto příjemným, vlídným a uklidňujícím zvukem vyjadřuje většinou svou spokojenost a radost. Přede také pro sebe, v teplém pelíšku, když se sluní, přede, když ji hladíme, na pozdrav, při mazlení, ale také v předtuše chutného pokrmu. Předení ovšem může mít význam pro kočku samotnou, když se chce uklidnit. Přede i kočka, která rodí...
Aby vám rozuměla vaše kočka, měli byste:
s ní hodně hovořit velmi klidným tónem,
spojovat verbální projev s gestem/např. "pojď sem" s pokývnutím/,
používat pro důležité věci,činnosti a výzvy vždy stejné slovo /nesmíš, hodná/.
Abyste se naučili rozumět své kočce, měli byste:
ji se zájmem pozorovat,
hodně se jí zabývat,
nechat ji, aby se podílela na rodinném životě,
zapomenout na lidská měřítka chování,
nesrovnávat ji se psem,
vyměňovat si zkušenosti s ostatními chovateli, neváhat požádat o radu profesionálního chovatele, či zvěroklékaře a podívat se do knížek.


Kočičí chutě

16. října 2007 v 15:52 Zajímavosti o kočkách
V porovnání s lidmi je vnímání chuti u koček méně dokonalé. Zatímco lidé mají 9 tisíc chuťových pohárků, kočky pouze 473. Jejich nedostatek ale nahrazují dokonalým čichem.

Stejně jako lidé, rozeznávají kočky čtyři základní chutě: kyselou, hořkou, slanou a sladkou. Protože jsou ale čistí masožravci, je jejich odezva na sladkou chuť mnohem menší než u lidí.

Kočky dávají přednost potravě, která má teplotu asi 30°C, tedy stejnou, jako je teplota kočičího jazyka. Takže kočku nebude moc přitahovat konzerva vyndaná přímo z ledničky, protože její předkové byli zvyklí jíst čerstvě ulovenou kořist. Když kočka nechce moc jíst, zkuste jí jídlo zahřát, aby se z potravy uvolnilo více vůně.

Protože je u koček čich dokonalejší než chuť, není tedy divu, že kočce stačí vámi přinesenou a naservírovanou lahůdku pouze očichat a když to není ono, může se rovnou otočit a odejít :-)

Obrázek “http://mouserovo.misto.cz/_MAIL_/zviratka/kote/kote.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Atentát na Reinharda Heydricha-27.května 1942

12. října 2007 v 17:49 2. světová válka
V roce 1941 byla aktivita českého odboje velice malá oproti jiným zemím, alespoň to říkali západní spojenci. Proto se rozhodl prezident Edvard Beneš s Františkem Moravcem vycvičit parašutisty, kteří by provedli nějaký sabotážní čin, jenž by měl ohlasy nejen doma, ale i v zahraničí. Byli vybráni Jozef Gabčík a Karel Svoboda. Karel Svoboda se zraní při trénování seskoku a bude muset být vybrána náhrada. A ta se našla, byl to Jan Kubiš.
Koneční členové skupiny ANTHROPOID jsou tedy Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Jejich úkol byl jasný spáchat atentát na Reinharda Heydricha.Večer 28.12.1941 startuje čtyřmotorový bombardér Halifax z letiště. V letadle jsou skupiny: Silver A ( kpt. Bartoš, rtm. Valčík, des. Potůček) Silver B (rtn. Zemek, čet. Škácha) Antropoid ( rtm. Gabčík, rtm. Kubiš) Antropoid není vysazen u Plzně, ale u Nehvizd u Prahy.
Jako počáteční úkryt poslouží jeskyně ve skále. Mlynář Bauman spojí parašutisty se sokolskou organizací "Jindra". Postupně se přechovavateli stanou především rodiny Khódlova, Svatošova, Fafkova, Novákova, Moravcova. Samotní parašutisté si zanedlouho vytvořily vlastní ilegální síť. Mezi jejich nevýznamnější styky patřil styk s Václavem Morávkem a Zelenkou-Hajským. Zelenka opatřoval ubytování a byl z jedním z mála, kteří atentát plně podporovali a souhlasil s ním. V dubnu 1942 se Heydrich přestěhoval do Panenských Břežan. Parašutistům to pomohlo při vyhledávání místa k atentátu. 28. března 1942 je vysazena další skupina Out distance. Měli za úkol navěst britské letouny na plzeňskou Škodovku. Při této riskantní akci pomáhali i Jozef Gabčík a Jan Kubiš. V noci z 25. na 26. dubna zapálili stohy vedle továrny. Nálet byl bez úspěchu. Letadla shodila přes 2 000 kg bomb na pole daleko od továrny. Vytvořit plán atentátu nebylo úplně jednoduché a pořád chybělo místo atentátu. Jeden z návrhů byl přepadnout Heydrichův vlakový salón. Nakonec z toho sešlo. Další návrh se měl uskutečnit nedaleko Panenských Břežan. Atentátu zabrání Adolf Opálka z důvodu malého množství únikových cest. Lidé z domácího odboje, jež byli přímými spolupracovníky, nevěděli jaký mají parašutisté úkol. Později vytušili o co se má jednat. Byli zásadně proti, báli se nedozírných následků. Proto 4. května přes skupinu Silver A, která nyní operovala na Pardubicku, byla odeslaná depeše do Londýna, aby byl atentát odvolán. Nikdo neodpověděl. Definitivní místo akce atentátníci vybrali ostrou zatáčku v Kobylisích. Parašutisté vysledovali, že touto cestou jezdí protektor na hrad. V zatáčce měli stát Jozef Gabčík a Jan Kubiš. O kousek dál by stál Josef Valčík, který by dal znamení zrcátkem, že oběť jede. Naproti na zastávce měl stát Adolf Opálka jako pojistka. Datum byl stanoven na 27. května. Ráno 27. května šli od dejvického učitele, nastoupili do elektriky a jeli na Žižkov. Oba měli aktovky. Na Žižkově si berou kola od pana Janečka. Na nich zamíří do Vysočan, kde mají sjednanou schůzku s Valčíkem. Na řidítkách se jím pohupují aktovky. Gabčík v ní má rozložený Sten a Kubiš dvě bomby. Na vrchu obou aktovek je trocha trávy, aby případná kontrola nic nepoznala. Už jsou v zatáčce vše je připraveno. Valčík s Opálkou stojí na svých místech. Na roh ulice se postaví Gabčík s Kubišem. Kola mají naproti opřena o plot. Gabčík pod svým pláštěm skládá samopal. Kubiš tady stál jen pro případ, že by měl Heydrich doprovod nebo Gabčík selhal. Po desáté hodině jsou atentátníci velice nervózní, oba překontrolovali výzbroj.
V 10.30 dává Valčík znamení. Tak přece jede. Když auto zamíří do zatáčky. Gabčík odhazuje plášť a prudce vbíhá do cesty. Heydrichův šofér Klein brzdí. Gabčík míří chladně a přesně možná vteřinu. Zmáčkne spoušť. A nic. Heydrichův vůz jede pomalu dál. Heydrich vytahuje pistoli a chce Gabčíka vyřídit. V tom Kubiš hodil bombu, ale neodhadl vzdálenost a bomba dopadla vedle vozu. Střepiny vlétly Kubišovi zpět do tváře. Výbuch byl tak silný, až se vysypaly okna tramvaje, ta právě projížděla okolo. Když se Kubiš vzpamatoval, naskočil na kolo a ujížděl do Libně.
Gabčíka začal pronásledovat Heydrich. Ten se ale po chvíli zapotácel v důsledku silné bolesti. Gabčíka na Heydrichův příkaz začal pronásledovat Klein. Ve vedlejší Kolínské ulici byl Klein od Gabčíka jen 40 kroků. Gabčík vběhl do blízkého řeznictví, kde se chtěl úkrýt. Majitel obchodu Brauner, ale Kleinovi ukázal, kde se Gabčík schovává. Klein se kryl za plotem. Gabčík ho zasáhl do nohy a utekl. Heydrich se nyní opíral o svůj mercedes. Nějaká žena poznala, že je to protektor. Okamžitě zastavila projíždějící náklaďák. Heydricha dopravil do nemocnice Na Bulovce. Zde byl ihned přijat. Heydrich chtěl specialistu z Berlína, ale nakonec se dohodli, že se operace zúčastní doktor z německé kliniky, která byla v Praze. Poté co zprávu dostalo gestapo, stala se z nemocnice pevnost. Na střeše byly kulomety. Všechny vchody hlídaly oddíly SS. Na dopadení atentátníků byla vypsána odměna 10 miliónů korun, poté zvýšena na 20 miliónů. Hitler nařídil popravit pro výstrahu 10 000 Čechů. Nad celým protektorátem byl vyhlášen výjimečný stav. Na Heydrichovo místo byl dosazen K. H. Frank. Celá Praha byla uzavřena. Heydrichův stav podle lékařů byl stabilizovaný. Na začátku června ho v nemocnici navštívil Himmler. Po schůzce, ale upadl do komatu. 4. června brzy ráno zemřel na následky zranění při atentátu.
V Praze začaly razie. Prohledával se každý byt. Parašutisté si tedy museli najít jiný úkryt. Ke konci května se ukryli v kostele sv. Cyrila a Metoděje. V kostele se ukrývali Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Josef Bublík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc.Jídlo jim sem dopravovali nejbližší spolupracovníci. Parašutisté byli v psychické krizi. Denně četli rudé plakáty v novinách o dalších popravách. Gabčík a Kubiš přemýšleli o tom, že by navštívili zrádce Emanuela Moravce. Řekli by mu, že jsou ti atentátníci a zastřelili ho, poté sebe. Jejich kruh spolupracovníků myslel na přemístění parašutistů na venkov. Mohli je přepravit v sudech od vína nebo v rakvích. Přiklonili se k rakvím. Parašutisty měli odvézt 18. června, k tomu již, ale nedošlo. 10.6. 1942 byly vyhlazeny Lidice. Všichni muži byli postříleni, ženy odvlečeny do koncentračních táborů a některém děti byly poslány do Německa na převýchovu. Vesnice byla rovnána se zemí. Pro toto rozhodnutí přispěl pochybný dopis. Nevztahoval se k atentátu, i když to tak vypadalo. 13.6. 1942 poslal Karel Čurda anonymní dopis na četnickou stanici v Benešově. V dopise stálo, že atentát spáchali Jozef Gabčík a Jan Kubiš. V Benešově na stanici dopis spálili a na gestapu nic nehlásili jak to měli nařízené. 16.6. 1942 odjíždí Karel Čurda do Prahy, okolo poledne vsoupí do Petschkova paláce. Zde se udá. Vypoví jména všech spolupracovníků. Mezi nimi pade jméno Moravců. Moravcovi v té době poslali svého syna Aťu na venkov, než se situace uklidní. V noci na 17.6. 1942 k Moravcům přijede gestapo. Parašutisty nenašli. Paní Moravcová chce jít na záchod, dovolí jí to tlumočník, jenž k tomu neměl právo. Paní Moravcová se na záchodě otrávila. Gestapák Fleischer, který vedl zatýkací komando zuřil. Ještě téhož dne, kdy byla zatčena rodina Moravcova, přijelo také gestapo pro Zelenku-Hajského. Ten se, ale otráví při zatýkání. Gestapo zjistí, že syn manželů Moravců je na venkově. Fingovaným telegramem ho zavolají zpět do Prahy. Zde je zatčen. Při krutých výsleších nechce nic prozradit, ale poté co mu gestapo ukáže mrtvolu jeho matky tak se zhroutí a vyzradí ukryt parašutistů. Brzy ráno 18. června je chrám sv. Cyrila a Metoděje obklíčen téměř 800 muži gestapa, oddíly SS a jednotkami strážního praporu Prahy. Akce se osobně účastní K.H.Frank. Do budovy naproti Němci nainstalovali kulomet. Krátce po čtvrté hodině ranní gestapo zvoní na kostelníka. Ten je ihned spoután. Gestapo tiše vstoupilo do chrámové lodi. Na kůru se v tu chvíli nacházeli tři parašutisté Josef Bublík, Adolf Opálka a Jan Kubiš. Ti ihned zahájili velmi přesnou palbu. Němci se v té tmě neorientovali a stáhli se. Za chvíli začal pálit kulomet, oddíly SS použily tříštivé granáty. Boj se poté přesunul do galerie. Po více než dvou hodinách bylo po boji, alespoň zde. Adolf Opálka se otrávil a Jan Kubiš s Josefem Bublíkem zemřeli po převozu do nemocnice. Gestapo hledalo vchod do krypty, kde se ukrývali další čtyři parašutisté. Nejdřív našli jen malý vchod ve stropě krypty. Spustili tam dobrovolníka, kterého za chvíli vytahovali raněného. Přivedli jsem Karla Čurdu. Ten do otvoru zavolal: Kamarádi vzdejte se, nic se vám nestane. Mě se také nic nestalo. To jsem já, Karel Čurda. Odpověď byla další sprška střel. Od této chvíle věděli, kdo je zradil. Malým okénkem z Resslovy ulice házeli bombičky se slzným plynem. Na scénu povolali také hasiče, kteří je měli je vytopit. Jenže parašutisté nařezali hadice a žebříkem je vyhazovali zpět. Jeden z českých hasičů se zmocnil žebříku. Od této chvíle stačilo Němcům jen čekat. Němcům se však zdálo, že se krypta plní pomalu. Měli tedy obavu jestli voda neodtéká někam do kanalizace. Báli se, aby parašutisté nikam neutekli. Dali dokonce rozestavit hlídky u východu z kanalizace kolem Vltavy. Parašutisté se opravdu snažili prokopat do kanálu, ale od něj je dělilo ještě 10 m tvrdého podloží silnice. Němci našli další kamennou desku pod oltářem. Odstřelili ji a měli před sebou kamenné schodiště. Do krypty byl posílán jeden oddíl vojáků za druhým. Před polednem se z krypty ozvaly čtyři osamělé výstřely. Každý s parašutistů ukončil svůj život ranou do pravého spánku.
Statečný boj proto přesile trval v kryptě přes čtyři hodiny. Všichni mrtví byli vyneseni na roh ulice, kde k identifikaci pomáhal Karel Čurda. Hlavy všech mrtvých byly vypreparovány, jen hlavy Gabčíka a Kubiše měli zůstat v celku v roztoku. Na konci války se hlavy poděly neznámo kam. Karel Čurda byl vyplacen odměnou. Stal se konfidentem gestapa. Doklady si změnil na jméno Karel Jerhot a cestoval po protektorátu jako agent-provokatér. Po válce byl popraven.
Zdroj : server - odboj.com
Jan Kubiš (vlevo) a Josef Gabčík
Jan Kubiš a Jozef Gabčík(zprava)

Obrázek “http://www.habalukke.ch/zeitung/titel1/heidrich.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Reinhard Heydrich


Schindllerův seznam

6. října 2007 v 13:35 | Z wikipedie

Schindlerův seznam

Schindlerův seznam
je jedna z nejúspěšnějších knih australského spisovatele Thomase Keneallyho, která se po vydání v roce 1982 stala bestsellerem a film natočený režisérem Stevenem Spielbergerem na motivy Keneallyho knihy z roku 1993.
Na základě rozhovorů s "Schindlerovými židy" a na základě pečlivého studia historických dokumentů rekonstruuje Thomas Keneally události, které vedly k zachránění více než tisíce Židů v koncentračních táborech. Oskar Schindler byla rozporuplná osoba, ale autor ji nijak neidealizuje. Na pozadí vyprávění o jeho životě vykresluje obrovské zvůle holokaustu. Autor rekonstruuje události velice podrobně a v přesných souvislostech. Strhující vyprávění a především obrovská vypovídací hodnota dělá ze Schindlerova seznamu jednu z nejlepších knih s tématikou holocaustu. Film je doprovázen hudbou Johna Williamse
Děj
Děj se odehrává koncem roku 1939, kdy do
Krakova přijíždí Oskar Schindler, člen NSDAP a neúspěšný průmyslník, který má zálusk na získání rychlého bohatství v podobě továrny na smaltované nádobí. Uzavírá dohodu s židovskými předáky na poskytnutí finanční pomoci na odkup továrny. Ta je právě na kraj nově vzniklého krakovského ghetta. Ve své továrně zaměstnává Židy z ghetta a s jejich hledáním mu pomáhá bývalý účetní židovského původu Isaac Stern, který se snaží v továrně zaměstnat co možná největší počet lidí. Továrna prosperuje a Schindler začíná vydělávat bohatství. Novým správcem ghetta se stává Amon Goeth, který má odpor nejen vůči Židům, ale i vůči životu jako takovému. Ke konci války se správa Třetí říše rozhodla přesunout všechny krakovské Židy do Osvětimi. Schindler tomu chce za každou cenu zabránit a zachránit co největší počet lidí. Domlouvá se proto s Goethem, že od něj Židy koupí. Spolu s Isaacem Sternem sepisuje seznam Židů (Schindlerův seznam) na němž se objeví více než 1200 jmen. Židé jsou posléze transportováni do nové továrny na výrobu granátu ve Svitavách-Brněnci (Protektorát Čechy a Morava). Při přesunu se omylem jeden vlak vypraví do Osvětimi. Když se Schindler dozví, neprodleně tam odjíždí, riskujíc vlastní život, a úplatkem vykupuje ženy a děti, které tam byly odvezeny. Paradoxem jeho nové továrny je to, že žádné funkční granáty sama nikdy nevyrobí. Aby továrnu nezavřeli a Židy neposlali do koncentračního tábora, nakupuje granáty jinde a vydává je za své. Je jisté, že tak to nemůže fungovat do nekonečna. Přichází den, kdy Schindlerův účetní, Stern, sděluje Schindlerovi, že došly peníze. Shodou okolností je to den konce války, kapitulace Německa. Němečtí vojáci, kteří mají příkaz všechny Židy zastřelit, tak nakonec neučiní a opustí továrnu. Schindler jako člen NSDAP musí uprchnout, jinak by byl souzen jako válečný zločinec. "Schindlerovi židé" mu sepisují dobrozdání, ve kterém popisují to, jak je zachránil a všichni se pod dopis podepíší. Na památku mu dávají také zlatý prsten, který odlejí ze zlatých zubů jednoho Žida, na který vyryjí úryvek z talmudu: "Ten kdo zachrání člověka, zachrání svět." Sanhedrin 4:5. Po velmi dojemné scéně, kdy si Schindler uvědomuje, že mohl zachránit víc lidí, kdyby prodal svoje auto, odjíždí. Druhý den přijíždí osvobozenecká Rudá armáda, která Židy "osvobodí". Konec příběhu je situován do dnešního Jeruzaléma, kde je pohřben Oscar Schindler. K hrobu přicházejí přeživší Schindlerovi Židé a jejich potomci a jako symbol úcty pokládají na jeho hrob oblázky.
Kniha Thomase Keneallyho, sepsána podle výpovědí pamětníků (především z řad "Schindlerových Židů"), byla inspirací pro natočení filmu slavným režisérem židovského původu Stevenem Spielbergem, jenž za tento film dostal prvního režijního Oscara své kariéry. Splnil tím "povinnost" vůči ostatním Židům a sám za tržby filmu nevzal do vlastní kapsy ani dolar.

10 DŮVODŮ PROČ NESNÁŠÍM PONDĚLKY

1. října 2007 v 21:22 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
1)Člověk se musí zase přeorientovat na jiný čas vstávání
2)Neexistuje slovo přispat si
3)Zase je škola
4)Žačíná 5 dnů stereotypu
5)Učitelé neberou ohledy na to,že jste po víkendu trochu zpomalení a že se vám se chce někdy šíleně spáááááááááááááát(a to platí nejen pro pondělí)
6)A někdy zkouší jako diví
7)Proč máme Aj i Nj v pondělí a pak hned v úterý?Je šílený se připravovat ze dne z obou jazyků.
8)6 hodin je sice super,ale proč musíme mít první dvě hodiny jazyky,nedivim se,že se mi to pak plete
9)Víkend je v nedohlednu
10)Pondělky jsou prostě hrůza!!!!!!!!!