Z deníku kočky

15. září 2007 v 20:02 | Přece já :-))) |  Kočičí všehochuť
Ráno5:30 - "Mňau, už mám hlad. V stávej, copak ty mě neslyšíš? No dělej!"

5:32 - "Copak ty jsi vážně tak nahluchlá? No počkej, já ti dám!" Číča se odrazí od země a při stane paničce rovnou na hlavě. "Ježišmarjá, co to je? Jo to jsi ty, Rozárko. Tys mě ale vylekala. A co bys chtěla? Nech mě ještě spát. "

"Mám hlad a chci něco dobrého k zakousnutí."

"Tak já si na chvilku ještě zdřímnu."

"Chci jídlo!"

"Dobrou. "

"Chci se najíst! Mňau! Mňáááááááu!"

"Tady se člověk nevyspí. No tak co chceš? Zdá se, že jsi včerejší večeři již snědla. Dám ti zbytek konzervy."

7:30 - "Tak ahoj, Rozárko. A nezlob!" V zámku cvaknou klíče.

7:31 - 12.30 "Ájupí! Ted' mám celý byt pro sebe. Tak co dneska podniknu? Mám vyrazit do koupelny? Nebo vyšplhám na skříň a tam si lehnu na klec, odkud budu pozorovat to podivné zvíře, kterému říkají Ferda. Je podobný jedné mé plyšové myši, ale hýbe se sám od sebe. Může mi posloužit jako dobrá kořist. Mňau, ale dnes se na to nějak necítím, najdu si raději jinou zábavu.

Co takhle podívat se oknem z té největší výšky mého bytu? Musím do dětského pokoje a vyšplhat se na palandu. Ty schody by tu být nemusely, ale co. Zvládnu to! Už jsem tady. No ne, to je výška až se mi z toho točí hlava. Ale tamhle naproti jsou takové zelené chlupaté rostliny. Musím je prozkoumat. Stačí jen skočit na protější skříň. Pozór! Rozhodující skok. Á hop. Jsem tady! Jupí, zvládla jsem to! Jsem dobrá. Je to tady pěkný. To jsou zvláštní kytičky. Takový zelený a chlupatý. Jauvej, ouvej, můj čumáček. Ty ale píchají. Radši je nechám na pokoji a budu se chvíli kochat tím nádherným výhledem. Výš stoupat nemůžu, tam už je jenom střecha."

Spokojené vrnění a pomrukování přeruší známý zvuk: zachrastily klíče v zámku. Ta zvědavá kočka byla v mžiku dole! Sice si trochu narazila tlapku, ale náš malý tygr při objevování světa nemůže hledět na nějaký ten šrám.

12.30 - 17.30 - "Mňau, co tu děláš tak brzy, člověče?"

"To seš ráda, že tu jsem dneska dřív, viď? Ve škole nám odpadla poslední hodina."

"No to je teda fakt "super". Víš jakou práci mi dalo vyšplhat na tu skříň? Ani jsem si to moc neužila. "

"Přinesla jsem ti něco na zub. Tak si dej."

"Aspoň nějaká příjemná zpráva! Mňam, mňam. Mlask, mlask. A teď si na chvilku zdřímnu. Zasloužím si to."

17.30 - 19.30 - "Jé, v koupelně se někdo sprchoval. Jupí, už jde pryč. Odrazím se a přistanu ve vaně. Éla hop! Jé, tady je to krásně mokré a studené. To si lebedím. Chvilku tu zůstanu a krásně se v tom vyválím." "Rozárko, kam to lezeš? Ty nejsi normální! Vždyť žádná kočka široko daleko nemá ráda vodu. Ty jsi prostě kočka vodní. Ale teď musíš pryč! Kšic, jdeš ven! Tam nééé! Počkej, neschovávej se. Nalepí se ti prach na mokré tlapky."

Pozdě! Rozárka právě zalezla pod vanu a odtud je možné vylákat ji pouze lstí.

"Kočičko, podívej, rolnička. Ta pěkně cinká, no, chyť si ji. A mám tě! Pojď sem, ty potvoro. Utřu ti tlapky a pěkně ti vykartáčuju srst." "Mňau, mňau, to tahá. Příště už ti na nějakou stupidní hračku nenaletím!"

19.30 - 21.00

"Děti, kdepak máme Rozárku?"

No, u nás v pokoji, ne ?"

"Tam není a tady také ne. Ani v koupelně."

"Tak to je na balkóně. Vždyť spadne! Honem ji něčím přilákej!"

"Mňau, konečně jsem volná! Brrrr, tady je ale zima. Mně to ale nevadí! Pěkně se tu rozvalím a budu tu pozorovat ty divné popelavě šedé okřídlené tvory, co tady pořád létají nad náš balkón. Kdybych tak mohla po jednom z nich skočit!"

"No to víš, že je tady. Rózi! Rozárko! Tady máš rolničku, chyť si ji."

"Tak teď už mě nenachytáte, vy inteligenti!"

"Zkus jinou hračku."

"Rózárko, hele, myška. Podívej."

"A ne a ne a ne!"

"Nechce. Budu pro ni muset zajít. Rózo, Rozárko ... "

Večer 21.00

"Kvůli tobě jsme se, Rozárko, nestihli podívat na ten zajímavý seriál, co nedávno začali dávat v televizi. "

"Ale no jo, vždyť jsem nakonec šla, už mi byla zima. Tak už se na mě nezlobte. Já vás mám stejně ráda. Ale jen pod podmínkou, že dostanu něco dobrého k večeři!"

"Mami, Rozárka má asi hlad."

"Tak jí dáme masíčko, ať si pochutná."

"Je to dost, že jste na mě nešetřili! Mňau, mňau, to bylo dobré. I misku jsem vylízala, aspoň po mně nebudete muset mýt nádobí. A teď se tlapičkama umyju a chvilku si zdřímnu. To byl zase dneska náročný den!

Dobrou noc!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minda Minda | Web | 18. října 2008 v 21:08 | Reagovat

Ona má ráda vodu? No to teda zírám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama