Touha po vědění

Pátek v 9:48 |  Kočka na každý den
A tak tu jen ležím, přede mnou hromada snů a plánů a knížek a vůbec žádná šance jich dosáhnout, je přečíst.
Silná to touha po vědění, po zhltání všech těch informací, ale síla a energie žádná. Vidina víkendu v nedohlednu. Víkend neexituje. Jen další cachtání v nesmyslech. Přála bych si zavrtat se do postele a strávit celý den čtením a učením. Protože to mě baví. Uteču v myšlenkách pryč, daleko mimo tento svět. :-)

Už jsem konečně dokončila svůj deníček z Lotyšska, a tak ho přidám do knihy ze svých cest.


z deviantart od Animal75Artist
 

Čtenářská výzva 2016: vyhodnocení

1. února 2017 v 21:57 |  Dóóóst dobrý knížky
Tak jsem svoji loňskou výzvu splnila jen na pouhých 55 procent. Stydím se. I když někdy bylo těžké najít knížku, která by pasovala do nějaké kategorie. Některé kategorie bylo fakt těžké splnit.

Tyto knihy se mi podařilo v rámci čtenářské výzvy přečíst:


Mňauí ve sněhu

29. ledna 2017 v 23:31 |  Kočka na každý den
Koči, koči, ty jsi měla štěstí na to, kde ses narodila.
Skoro jako by ses s námi přišla rozloučit. Poslední den dovolené a Ty jsi byla tou skvělou tečkou.
Možná i díky Tobě se mi podařilo s autem nezapadnout ve sněhu, vyjet všechny ledovice a dostat se až na silnici bez sněžného povrchu. Inu kdo si šahne na sněžnou kočku, mám možná větší naději an úspěch, aspoň ve sněžném rallye.

 


Kočičí omalovánky

10. ledna 2017 v 8:46 |  Co mě kdy zaujalo
Svět se zbláznil, ale to už není nic nového. Rozhodla jsem se plýtvat svým drahocenným časem, který i tak už dávno není. Koupila jsem si omalovánky pro dospělé s motivy koček. I když bych je všechny nevybarvila, aspoň mám ty černobílé obrázky a to se taky počítá ne?




Tohle je kočičí svět...vy v něm pouze žijete

30. prosince 2016 v 9:28 |  Dóóóst dobrý knížky
My, majitelé koček, víme, že jsou vynikající k uvolnění stresu. Po dlouhém, těžkém dnu v práci je mnohem jednodušší se uvolnit a těšit se ze života, když máte v jedné ruce skleničku červeného vína a v druhé předoucí kočku. Všichni bychom si měli vzít od našich koček důležitou životní lekci- pořádně si schrupnout, neplašit, vládnout v domě, nechat někoho jiného, aby se o vás staral a sbíral vaše hovna a spokojit se s prostými věcmi v životě- spánek, slunce a teplý klín k pomilování.

Justine A. Leeová

Výsledek obrázku pro tohle je kočičí svět

Mimo realitu

27. listopadu 2016 v 21:11 |  Kočka na každý den
Přála bych si být tam, ne tady.
Snažím se potlačit realitu, ale moc to nejde.
V příštím životě už doufam nebudu člověkem.
I teď jím už skoro nejsem.
Život tady mě ničí.
Ale já nejsem tady, já jsem tam na tom obrázku.


Recenzuji pražské bazény: Homolka

11. listopadu 2016 v 22:52 |  Verschiedene Sachen
V bazénu jsem byla dnes. Vlastně to byla náhoda, ale tento se naskytl Řepím nejblíž.
Navštivila jsem ho poprvé a nemyslím si, že sem zavítám častěji. Autobus sem jezdí ne moc přívětivě, takže většinou musím vyšlapat kopec nahoru k Šafránecké, kde jich jezdí víc. To se projevilo ale jako problém na zpáteční cestě.
Nenašla jsem hned přímý vchod k bazénu, a tak jsem musela projít skrz celou nemocnici, dojít k oranžovému výtahu, a pak teprve vystoupit v patře, kde se nachází bazén. Z každého kouta čišela hnusná nemocniční atmosféra. Překonala jsem se a šla jsem na recepci, kde jsem dostala klíček. Slečně jsem dala zálohu 200 Kč plus 20 Kč navíc jako platbu s tím, že zpět mi bude vráceno jen 100 Kč. Zvláštní způsob placení. Nikdy jsem u bazénu neplatila takto napůl.
Vybavení bazénu je celkem zastaralé, ošoupané kóje se sprchami, rovněž dlaždičky ne úplně nové, takže jsem si říkala, že jsem trubka, že jsem si nevzala žádné žabky. Musela jsem se modlit, aby to měli aspoň odplísněné.
Člověk jde k samotnému bazénu dlouhou chodbou s několika dveřmi podél. Když dojde na konec, skoro zmrzne.
Teplota vody v bazénu je dobrá. Když jsem přišla, byli se mnou v bazénu pouze dva muži, kteří do deseti minu odešli. Nevěřila jsem vlastním očím. Bazén byl pak do konce otvíračky úplně prázdný, tohle bych tedy připsala jako velké pozitivum. Nevím, jak je to v jiné hodiny, každopádně si jsem jistá, že v jiných bazénech v Praze je určitě v pátek večer v 19:30 dost narváno. Proč je tady na Homolce prázdno?
Řekla jsem si, že musím plavat na počty. Plavala jsem nejdřív za sebe, a pak za mamku, až do úplného vysílení. Začínalo to být pro mě trochu psycho, ty žluté trubky okolo. Stejně tak jsem měla pocit, že na jedné straně bazénu je nehorázná zima. Připadalo mi, že tam snad i mrzne. A opravdu. Po delším prozkoumání jsem zjistila, že jsou tu otevřené dveře ven.!! Nicméně zavřít jsem je nemohla, protože bych už přerušila svůj trénink, a tak jsem si představovala, jak plavu a na vlasech se mi dělá jinovatka. Jako lidi, kteří spadli do Atlantiku, když se ponořil Titanic.
Nicméně ani tou zimou mě nevyhnali, ostatně když jsem byla v pohybu, tak taková zima nebyla.
Sauna se tu platí zvlášť, ale to je snad skoro u všech bazénů.
Jako další pozitivum bych brala to, že člověk může dřív odevzdat klíčky od skříňky na recepci, vrátit se do šatny a ještě si pořádně vyfenovat vlasy.
Nicméně i tak pro mě byl veliký šok vyjít ven do sněhu, zjistit, že mi ujel autobus, jít v té vánici nahoru na jinou zastávku vidět, jak mi opět ujíždí další autobus a čekat dalších 13 minut v té kose. Cenově stejně drahý jak Radlice. 120 Kč na 90 minut. Tady je ale veliké plus, že jsem měla skoro po celou dobu 25 metrový bazén sama pro sebe. Tohle nemá v Praze obdoby. Dávám mu 75 %.

Výsledek obrázku pro bazén homolka

obrázek je z webu centrumhomolka.cz

Úkryt

23. září 2016 v 21:02 |  Kočka na každý den
Dlouho, předlouho jsem sem nic nepřidala. Snad jsem se chtěla dlouho upnout na poslední článek. Když jsem psala, bylo všechno ještě úplně jinak. Říkám si, že ho třeba ještě četla...možná jo, možná ne. Občas sem chodila.
Nevím, co psát, nevím, jak bude pokračovat tenhle blog, cokoliv napíšu, připadá mi jako házet na stěnu hrách, život pro mě ztratil smysl. Vůbec nic mi nedává smysl. I když nikdy jsem vlastně netušila, co je vlastně tím smyslem života. Nezbývá než upnout se k hudbě(ano, už mám v autě kabel k mp3) a ke kočkám... a taky ke knížkám, protože ty pomáhají malilinko zmírnit tu příšernou bolest..ne lidi, které mám kolem sebe a kterým čím dál tím míň rozumím. A taky práce, která mě teď začala naneštěstí bavit a o kterou za čtrnáct dní přijdu, mě nutí být duchem úplně jinde. Připadám si jak na jiné planetě, jak kdybych byla na nějaké stáži a až se vrátím, bude všechno při starém. Ale asi nebude. V ČR nastane Peklo. A proto se snažím vychutnávat každý doušek tady v cizině, pouze zdánlivě ukryta daleko od veškeré bídy světa.



Nová hudba

14. srpna 2016 v 21:31 |  Kočka na každý den
Už mě vážně nebaví poslouchat pořád ty samé šlágry v rádiu. Pokaždé, když ho zapnu, hrajou jednu z těch odrhovaček, které už jsem slyšela stokrát. Neříkám, že všechny skladby jsou špatné, ale... když je slyšíte každý den, už začínají lézt na nervy. Zkoušela jsem propojit své auto přes USB s mobilem, ale nezdařilo se. Neví někdo, jak jinak by to ještě šlo zařídit? Musím se zeptat kolegů, protože to určitě ještě nějak jde. Teď, když jezdím takové štreky mám totiž chuť si pustit hudbu a zpříjemnit si cestu. Jinak hudbu skoro neposlouchám, ani když jsem u sebe na pokoji. Škoda, že nejde zařídit, aby se přehrávač v mobilu či počítači sám vypnul, protože se mi stává, že mě hudba uspává, když jsem doma, ale pořád hraje dál a dál a já se musím nakonec přemoci a vypnout ji sama.


z deviantart.com od esotico

Konec - kde jsi?

12. srpna 2016 v 12:38 |  Kočka na každý den
Přemýšlím, kolik dní mi tu ještě zbývá. 35? 40? Doufám, že víc už ne. Už tu fakt dýl být nechci. Nemůžu spát, je mi vedro, jsem rozlámaná, mám strach. Chtěla jsem se podívat k vodě, protože to vypadá, že nejsou vlny, tak by mohly být i vidět ryby. Jen nevím, jestli tam dojdu. Strašně mě bolí nohy. Když se probudím, hned se těším, až zas budu moci ulehnout. Ale zároveň nesnáším svou matraci a postel, na který spala snad půlka Kréty a kde cejtím každý péro. Potřebuji masáž, ale musím počkat, až přijedu domů.
Cítím se jako tohle malý opuštěný kotě, který pobíhá kolem a je jen otázkou času, než se dostane pod kola nějakého auta.


z deviantart.com od naminomizu

Další články


Kam dál