Kočky v japonských kavárnách
5. dubna 2012 v 19:35
|
Kočičí všehochuť
Náhodou jsem narazila na tento článek. Nevěděla jsem, že v Japonsku existují kavárny, kde mají volně pobíhající kočky. Vím asi o dvou čajovnách v Praze, kde jste si rovněž mohli pohladit kočku, ale tak obvyklé to asi u nás v Čechách není. Nevím, co si mám o tom myslet. Možná to je trochu nehygienické, ale na druhou stranu proč kazit lidem potěšení ze zvířat. A myslím, že kočky si to hlazení a mazlení nechají taky rády líbit :)
Co na to říkáte vy?
Má země
24. března 2012 v 21:28
|
Verschiedene Sachen
Moje země malinká, moje město, ve kterém bydlím, má necelých 400 tisíc obyvatel, má země má čtyři roční období. Bydlím na okraji tohoto města, v rodinném domku s velkou zahradou. Na zahradě dovádí pět koček, jedna je zrzavá, jedna černá, dvě mourovaté a jedna čtyřbarevná. Je tam taky houpačka a několik jabloní a taky třešeň, v jejíž výšinách si rády hrají mé děti. Náš dům má velká prostorná okna a vnitřek je vymalován světlými barvami jako je žlutá, bílá, modrá a oranžová. Moje město mám jako na dlani, nepotřebuju auto, abych se dostala do centra, stačí pár minut v MHD. Přírodu mám na dosah, stačí vyjít na procházku, pár kroků a jste na zelené louce. Má země není Švédsko, ani Německo, Rakousko, Norsko, Francie, Itálie, Španělsko, Finsko a Řecko. A víte proč? Všichni v té zemi, všichni v tom městě.. a hlavně můj muž a mé děti se mnou mluví česky.
Tak to vidím dnes, ale kdo ví, jak to bude..
Kočičí vrn
18. února 2012 v 10:38
|
Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Rozárko, Rozárko, stýská se mi po tobě. Co asi právě děláš? Kdo tě hladí po hřbetě? Prý chodíš často domého pokoje a koukáš z okna. Asi mě vyhlížíš, co? Neboj, já se ti vrátím..
příšerná cesta/ungeheure Reise..
7. února 2012 v 20:05
|
Verschiedene Sachen
..úryvek, který se mi líbí..
"Der Aufbruch", Franz Kafka, (1936)
Ich befahl mein Pferd aus dem Stall zu holen. Der Diener verstand mich nicht. Ich ging selbst in den Stall, sattelte mein Pferd und bestieg es. In der Ferne hörte ich eine Trompete blasen, ich fragte ihn, was das bedeute. Er wußte nichts und hatte nichts gehört. Beim Tore hielt er mich auf und fragte: "Wohin reitest du, Herr?" "Ich weiß es nicht", sagte ich, "nur weg von hier, nur weg von hier. Immerfort weg von hier, nur so kann ich mein Ziel erreichen." "Du kennst also dein Ziel?" fragte er. "Ja", antwortete ich, "ich sagte es doch: ,Weg-von-hier`, das ist mein Ziel." "Du hast keinen Eßvorrat mit", sagte er. "Ich brauche keinen", sagte ich, "die Reise ist so lang, daß ich verhungern muß, wenn ich auf dem Weg nichts bekomme. Kein Eßvorrat kann mich retten. Es ist ja zum Glück eine wahrhaft ungeheure Reise."
Was denkt ihr? Was ist ihres Ziel? Habt ihr ihre eigene Ziele?
Švédská kočka
27. ledna 2012 v 17:07
|
Verschiedene Sachen
Zdravím vás ze Švédska. Tento blog nekončí, jen tu asi nebudu přispívat tak často jako dřív. Založila jsem si nový blog, kam si budu zapisovat své zážitky ze Švédska. Jste srdečně zváni.
Dnes jsem viděla poprvé, co jsem tady, kočku. Měla huňatý kožich, ale nedala se pohladit, bála se mě. To je ona.
So ist das Leben..
22. ledna 2012 v 12:03
|
Kočka na každý den
Do odjezdu z domova mi zbývá necelá půl hodina a já se vyloženě těším. Zlomilo se to poté, co jsem před chvílí přišla od kadeřnika. Chtěla jsem jenom zkátit konečky a zastřihnout ofinu. Nic víc!!! Jenže než jsem se nadála, mám vlasy krátké skoro po uši a vůbec se sama sobě nelíbím. Jsem tedy ráda, že mě už nikdo tady neuvidí. Snad mi vlasy do půl roku dorostou. Jsem s tím učesem fakt nespokojená, ale malou útechou mi je, že mě ve Švédsku nikdo nezná, tak mu to nebude divný. Proti tomuhle mi vypořádání se s Umeou už připadá v pohodě.
Já se s vámi tedy loučím, mějte se, jak chcete.. a brzy snad na tomhle, nebo na dalším (cestovatelském) blogu na viděnou. Nebo spíš na počtenou.
z deviantart.com od Tomi Tapio
Akce rodinná
21. ledna 2012 v 10:30
|
Kočka na každý den
Mám skvělý zážitek z bráchovýho plesu. Jsem moc ráda, že jsem tam šla. Mohla jsem porovnat ples Pražačky a jeho školy. Myslím, že v Lucerně je to hezčí než v Kongresovém centru na Vyšehradě. Na druhé straně se mi třeba ale líbilo to, že společně maturanty šli ostužkovat i jejich bývalí učitelé z minulých let. A taky bylo fajn, že udělali oficiální tanec se všemi profesory ne jen s třídním.. Brácha vyměnil svého kamaráda Pepu za skleničku vína. Pepa se mnou šel tancovat. Chtělo se mi hodně tancovat, ale nikoho jsem si s sebou nevzala. Tak jsem to udělala takhle. Pepa náhodou tančí dobře, naučil mě dokonce nějaké rokenrolové kroky do jivu. Taky jsme tančili Let- kiss. Bráchu se mi podařilo ke konci přemluvit na jeden tanec..improvizační samozřejmě.. to bylo, než šel na parket.. Markéta ho ale nenechala dlouho sedět. Musel jít :) Už asi den před plesem jsem dostala velkou chuť zajít si někam zapařit. Na diskotéku, zatancovat si, zablbnout si.! Když si vzpomenu, kdy jsem naposledy takhle byla.. Třeba něco bude ve Švédsku. Tancování mě moc baví, někdy mám pocit, že bych vydržela na parketu až do konce života.
Dneska budu balit, ještě se chvíli sejdu s taťkou a asi si půjdu koupit vyhlídlé plavky. To je ale umění najít teď v zimě nějaký obchod, kde by měli plavky.. hezké plavky.
z deviantart.com od ADOUR
Jo!
19. ledna 2012 v 11:41
|
Kočka na každý den
Poslední dobou blogu moc času nedávám, život se točí na sto jedna otáček a psaní sem už nestíhám. A taky se mi nechce. Připadá mi, že když se napíše nevyslovitelné, popíše nepopsatelné, ztrácí to své kouzlo. A proto si všechna ta objetí a slova nechám pro sebe. A kdyby mi bylo někdy ouvej, stačí je vytahnout z patřičného šuplíku v hlavě. Myslím, že mi to pomůže.
P.S. Finština je hustej jazyk. Až se naučim pořádně švédsky, vím do čeho se pustit potom. ;-)
z deviantart.com od khizzle
Těším se a bojím se
16. ledna 2012 v 21:31
|
Kočka na každý den
Ach jo. Je to těžké. A zdaleka tím nemyslím jenom Geschichte. Klidně bych se učila dějepis ještě týden, kdybych mohla zůstat ještě chvíli v blízkosti svých kamarádů a rodiny. Momentálně mám náladu takovou, že se mi nikam nechce. Nejraději bych zůstala ve svém hnízdě a nikam nevyrážela. Třeba se to ale za hodinu, za den změní. Strašně moc bych si přála, aby se teď zpomalil čas, zítra se budu loučit se třemi fajn lidmi, které nejméně 5 měsíců neuvidím. A nechci, aby nastala ta doba, kdy se sejdeme, nějaký čas spolu pobudeme, a pak se budeme muset rozloučit. Myslím, že začínám chápat, že samo těšení se na setkání je strašně pěkné. Ten moment, kdy se společně vidíte, pak v mžiku uteče. Budu se tedy snažit zapamatovat si toho co nejvíc, abych měla ty okamžiky stále v hlavě. Už teď jich hezkou řádku mám. A třeba až budu později v nějaké prekérní situaci, vzpomenu si na ně, třeba mi pomůžou.
Je těžké důveřovat úplně cizím lidem, ale někdy se holt musí riskovat. Hlavně si přeji, aby mě nikdo už teď vůbec neznervózňoval, protože tím víc se jeho nálada přenáší na mě. Naopak, povzbuzení budu teď hodně potřebovat. Beru ho všemi deseti.
Vznešená historie
15. ledna 2012 v 22:24
|
Kočka na každý den
Dějepis, všude jen dějepis. Všude jen samí císaři a kancléři.. a taky války brrr. Nedí divu, že se nechám mamkou přemluvit a jdu vyhodit odpadky. Cokoliv jiného než učení je pro mě vysvobozením. Cestou do Brna se mi ale učilo parádně. Mám chuť si zítra trasu Brno-Praha a Praha- Brno projet znova. Při představě, kolik bych se toho naučila.. V dopravním prostředku se naučím asi nejvíc. Tady na bytě je skóre ale taky celkem dobré, nic moc tu není co dělat. Zítra bude poslední učící den před zkouškou, vařit si ale nebudu, zajdu si pohodlně do menzy.
z deviantart.com od monokee
Další články
- Výlet do hor 14. ledna 2012 v 21:24
Zde hledá