Jediná důvěrnice

Včera v 13:38 |  Kočka na každý den
Jen jediný tvor mi nenadává, že zlobím, nevyčítá mi nic, neříká, že mám debilní přání, sny a nápady.
Dokáže mě vyslechnout a neargumentuje hned proti. Je potichu a přitom pořád vedle mě. Vnímá mě. Vrní mi do ucha a je při mě, když se probudím. Poslední týden sis prožila tři traumata a přesto ke mně chodíš. Řekla bych že i víc než kdy dřív. Mám tě ráda, Rozárko.

 

Poslední samuraj

Připadám si jak poslední samuraj. A to téměř každý den.
Brácha to řekl dobře, jsme dva poslední samurajové, co tu zbyli.
A tak mě napadlo zajet dnes do supermarketu a koupit úplně všechno, na co mám chuť. Všechno, co mě praští do očí a po čem zatoužím. K čemu se pořád peskovat a kupovat nejlevnější věci, když po vás stejně vesměs všechno schramstne stát. I Rozárce jsem dopřála a koupila jí třikrát balení kapsiček po dvanácti s nejrůznějšími příchutěmi, různé kočičí mňamky a paštiky. Zaslouží si to, chudinka. Včera podstoupila návštěvu veterináře a myslím, že na ni dlouho nezapomene. A tak jí ten stres musím vykompenzovat. Sobě jsem si koupila několik druhů džusů, ledových čajů, Lambrusco, mléko, kefír, šlehačku, lovečák, spoustu druhů zeleniny, chléb, celozrné rohlíky a mnoho dalšího.
Úplně nakonec jsem zajela na myčku. Ještě nikdy jsem nebyla na myčce, kde auto čistí kartáče a kde člověk vůbec nevylejzá z auta. A tak jsem nejdřív se zmrzkou v ruce sledovala, jak do ní auta vjíždí a vyjíždí. A jdeme na to, Fábinko. Pánovi na začátku myčky jsem řekla, že jsem ještě nikdy na takovéto myčce nebyla. Všechno mi pořádně vysvětlil a Fábinka vyjela ven pěkně nablýskaná. Určitě má radost, že jsme ji dali po dlouhé době do pucu a že se o ni staráme.


Vi ses svenska!

21. června 2017 v 23:27 |  Mein Tagebuch
Det var sista lektion av svenska idag. Tyvärr. Efter 160 minuter den här veckan känner mig bättre och sökare än på början. Min älskade svenska. Jag känner det skulle vara perfekt när jag kunde prata varige dag. Det är mycket svart och stränande att koncentrera sig. Det gör ont när jag glömmer ett ord som jag inre känner. Men det gör mig glad när jag förstår och när jag kan svara på fråga. Jag vill bara läsa svenska böcker, prata med människor, lyssna på radio, titta på filmer... det alt vil jag göra på svenska varige dag. Men här pratar nästan ingen svenska. Sverige är ett fördömd land som vilken jag kan gå in. Bara kika i det landet. Jag hoppas att se dig snart. Hoppas att lukta dig snart. Hoppas att prata svenska snart. Jag hoppas också att träffa mina svenska kompisar en dag. Jag måste skriva dem. Ha det bra svenska. Jag är tacksam att jag kunde öva dig lite. Till nu. Framtiden är ösäker. Men jag njutar av dig just nu.
 


Vážka

14. června 2017 v 23:25 |  Verschiedene Sachen
Aspoň že ten hmyz se směje. Asi má radost přistávat na lidech. A je doma ve svém, hezky u rybníka. To my lidé jsme narušiteli jejich klidu, když nás napadne svlažit své tělo v jejich obýváku.
Tak mě napadá, jak dlouho vlastně žije vážka?




Jsem v Narnii?

7. června 2017 v 22:57 |  Verschiedene Sachen
Svět fantazie. Někdy si myslím, že to, co prožívám, je jen výmysl. Někoho sen. Povídka, kterou někdo napsal. A já jsem jedna věta uprostřed jedné stránky obrovské tlusté knihy. Když jdu, představuju si, co by se stalo kdyby... Jedna nejmenovaná jeskyně v centru Prahy mi připomíná Temný hvozd z Lord of The Rings. Všechno je takové tiché, snové, zelené a hnědé a trošku umělé. Z temných koutů může vylézt cokoliv. Když přivřu oči, skoro jako bych cítila, že mě někdo pozoruje zpoza toho stromu.
Stejně tak tahle lucerna na netradičním místě. Uprostřed louky, kde se pasou krávy. Při cestě ke kostelu, v kraji velkých hor.. Vůbec mi tam nesedí do tohoto prostředí a přeci je kouzelná. Viděla jsem ji svítit v noci, když jsem šla z kostela. Na obloze se objevily první hvězdy a ta lucerna zářila takovým zvláštním tichým, ale hřejivým světlem. Za dne vypadala ta lucerna docela mrtvě, stejně tak jako lucerna v Narnii. Až když se trochu setmí, lucerna ožije. Ano, připomínala mi Narnii a pomyslnou hranici mezi světem obyčejným a světem, kterému říká většina lidí nadpřirozený. Ten den jsem se do žádného Lesa mezi světy bohužel nedostala, asi moc pražilo slunce.
Když jsem šla tou cestou večer zpátky, podél cesty svítila pěkná řádka luceren. Tahle lucerna tam nestála sama. Svítily a připomínaly mi tou hřejivou září Vánoce. Slunce už zapadlo a malé i větší hvězdy se pomalu klubaly na obloze. Sedla jsem si na plachtu před stanem a pozorovala, jak se koberec nade mnou rozsvěcuje. Pár metrů za mými zady šplíchala voda v jezeře a narážela na molo u břehu.



Autem pryč

24. května 2017 v 23:11 |  Moje cesty
Dokázala jsem to. Jen já a Fábinka. 328 km to bylo dnes. 678 km celkově. Byly jsem čtyři dny na cestě.
A Vy jste přímo až Prahy? Jo.
A Vy se takhle sama nebojíte? Ne.
Opět jsem si připomněla radost z řízení na velké vzdálenosti jako to bylo na Krétě. Naše Fábinka se podívala poprvé do zahraničí.
Děkuju Ti za to, že jsi mě nezklamala, Fábinko. Někdy si člověk rozumí líp se stroji než s lidmi.
Hory, skály, jezero, které mi bylo velkým společníkem, louky, zbytky sněhu, kamení, knížky, deníček, slunce i velká euforie z koupání v ledové vodě.


Attersee

Svět knihy 2017

16. května 2017 v 22:12 |  Verschiedene Sachen
Tenhle článek sumíruju v hlavě už od soboty.
Svět knihy.. jaký byl dvacátý třetí ročník? Na veletrhu jsem byla podruhé. Mám na mysli ten český knižní veletrh. V Lipsku na Buchmesse jsem byla již třikrát a velikostí se nedá srovnávat.
Bohužel jsem teď tam šla v sobotu, kdy bylo strašně narváno, protože víkend..
Vyhlídla jsem si na internetu dva programy a zbytek jsem nechala na náhodě.
Nejdříve jsem navštívila přednášku o české fantasy. Počítala jsem, že to bude víc obecnější- jak tvrdil název přednášky: Jak se daří českým autorům na poli sci-fi a fantasy? Místo toho se posluchačům představily dvě knihy od dvou různých autorů a hovořila i jedna překladatelka. Připadalo mi, že přednáška je trochu o něčem jiném, ale zajímavá byla... jednu knihu si možná přečtu.
Další čtení jsem nenašla v tištěném programu. Měl to být vlastně křest nové knihy od Báry Štastné. A tak jsem místo toho zamířila k oddělení fantasy a hledala tipy na zajímavé knihy. Dostala jsem časopis Pevnost a koupila jsem si Lasičkovo štěstí ve výprodeji. Jdu dál k dalším stánkům, když tu vidím na jednom stanovišti Báru Šťastnou, jak předčítá ze své knihy Dobrá tak akorát. A tak se posadím a poslouchám. Zvláštní, že na ni jaksi v tištěném programu zapomněli, když internet se o ní zmiňoval.
Nakonec si Bára připíjí s moderátorkou i s přítelkyní svého bratra, která knihu pokřtí. Ne, neleje se šampaňské přímo na knihu. Využiju příležitosti, knihu si koupím a nechám si ji podepsat.
Dál se brodím lidmi a stánky, narážím na zajímavé záložky s hrady a zámky a dalšími památkami, tak si je beru. Pak ulovím pár placek na baťoh, stavím se u německého stánku, švédský nikde. V levém křídle je strašné dusno, ale i tam se podívám. Dlouhá fronta na autogramiádu Zdeňka Svěráka.. Tam nejdu. Objevím knihu Kindergarten, kterou po kratším váhání beru.. jen za 30 Kč. Budu mít další čtivo do své sbírky knížek o válce.
Umírám žízní, a tak si kupuju ve stánku poněkud předraženou vodu. Přemýšlím, zda zajít na přednášku o knize Dánská dívka. Když stánek konečně najdu, přednáška je u konce.
Nu, dostala jsem spoustu tipů, spoustu knih jsem si vyfotila a rezervuju si je v knihovně. Nejsem typ člověka, který čte knihy víc než jednou. A tak mi připadá zbytečné si je kupovat. Tentokrát jsem udělala malou výjimku. Přinesla jsem si tři úlovky.



Událo se

8. května 2017 v 23:13 |  Moje cesty
Cca před 14 dny jsem:
se ocitla uprostřed sněhové vánice
spadla omylem do potoka a zmáchala se v něm od hlavy až k patě
se následně nemohla týden kleknout na kolena kvůli dvěma černým podlitinám, které mi způsobily kameny v potoce
navštívila výstavu květin Flora v Olomouci
ochutnala vínko a poslouchala cimbál
spala v maringotce
opékala si maso na ohni
k snídani dostala jako překvapení ugrilovaný hermelín na ohni
válela se v trávě
chytla klíšťáka, který se mi usídlil na ruce
našla tři kešky

Za posledních 7 dní jsem:
ujela na kole 230 km
překonala převýšení 6197 m a užívala si klesání 6451 m
cca 25 krát se naštvala na toho, kdo vymýšlel kopcovité silnice, které vedou nejdříve do kopce a vzápětí z kopce a pořád tak dokola
3krát bušila do kola a nadávala, jak je ten krám těžkej
jsem navštívila celkem 16 hradů a zámků
dovnitř na prohlídku šla ale jen do 4 objektů, 3x hrad a 1x zámek
spala 2x ve stanu, 2x pod širákem, 2x v hotelu a 1x v chatce v kempu
2 krát vjela do Rakouska
2 krát měla touhu hodit kolo do řeky
koupala se ve vířivce pod širou oblohou s výhledem na hrad Raabs an der Thaya
6x navštívila kavárnu, nebo restauraci
chytla 2 klíšťáky, pokaždé se uhnízdily na noze
viděla dvě divoké kočky v Thaytalu
sprchovala se ve vlažné sprše, když bylo asi 5 stupňů
pila vínko 2krát a jednou k tomu
poslouchala úplně neplánovaně zase cimbálovku
pouze jednou trochu víc zmokla
našla jednu kešku
snědla 3 čokolády(ale ne sama)

získala maratonskou medajli ačkoliv maraton neběžela
snědla asi tak 10 banánů a stále přemejšlím, jak s nima naložit

Sobegh.cz

13. dubna 2017 v 21:07 |  Co mě kdy zaujalo
Malá reklama pro autora nových www stránek.

Tímto ho přijímám do oblíbených stránek.

Nic víc není třeba zmiňovat, přeji jen hodně spisovatelských nápadů. Kéž ti psaní pomůže..



Rok

6. dubna 2017 v 10:10 |  Kočka na každý den
Dnes je to přesně rok. Rok, co jsem odjela na letiště, sbalila si Tvůj polorozbitý fialový kufr. Je to rok, co jsem se vydala na Krétu. Rok, co jsem Tě naposledy objala. A rok, co jsme se naposledy viděly. V tu dobu jsem tehdá netušila, že za rok tu budu sedět v samotě a pláči. Je to prokletí, bolest, která se čím dál tím víc stupňuje, která nemá žádný strop. Chybíš mi víc a víc a je to mnohem silnější pocit, než když si odjedu na pár měsíců do alelůja a nejsme spolu. Když se říznu, bolí to, ale rána se pomalu zahojí. Tohle je přesně naopak. Rána se pořád zvětšuje a prohlubuje a bolest se stává urputnou. Dohání mě k šílenství. Proklínám každý ráno, když se probudím, každý večer, bez tebe a našeho povídání..když jdu z práce nevidím přes slzy na cestu, protože vím, že Ty tam nebudeš. A nikdy neuslyším klíče v zámku..jen mrtvolný ticho a naříkající Rozárku.


Další články


Kam dál