Mimo realitu

27. listopadu 2016 v 21:11 |  Kočka na každý den
Přála bych si být tam, ne tady.
Snažím se potlačit realitu, ale moc to nejde.
V příštím životě už doufam nebudu člověkem.
I teď jím už skoro nejsem.
Život tady mě ničí.
Ale já nejsem tady, já jsem tam na tom obrázku.

 

Recenzuji pražské bazény: Homolka

11. listopadu 2016 v 22:52 |  Verschiedene Sachen
V bazénu jsem byla dnes. Vlastně to byla náhoda, ale tento se naskytl Řepím nejblíž.
Navštivila jsem ho poprvé a nemyslím si, že sem zavítám častěji. Autobus sem jezdí ne moc přívětivě, takže většinou musím vyšlapat kopec nahoru k Šafránecké, kde jich jezdí víc. To se projevilo ale jako problém na zpáteční cestě.
Nenašla jsem hned přímý vchod k bazénu, a tak jsem musela projít skrz celou nemocnici, dojít k oranžovému výtahu, a pak teprve vystoupit v patře, kde se nachází bazén. Z každého kouta čišela hnusná nemocniční atmosféra. Překonala jsem se a šla jsem na recepci, kde jsem dostala klíček. Slečně jsem dala zálohu 200 Kč plus 20 Kč navíc jako platbu s tím, že zpět mi bude vráceno jen 100 Kč. Zvláštní způsob placení. Nikdy jsem u bazénu neplatila takto napůl.
Vybavení bazénu je celkem zastaralé, ošoupané kóje se sprchami, rovněž dlaždičky ne úplně nové, takže jsem si říkala, že jsem trubka, že jsem si nevzala žádné žabky. Musela jsem se modlit, aby to měli aspoň odplísněné.
Člověk jde k samotnému bazénu dlouhou chodbou s několika dveřmi podél. Když dojde na konec, skoro zmrzne.
Teplota vody v bazénu je dobrá. Když jsem přišla, byli se mnou v bazénu pouze dva muži, kteří do deseti minu odešli. Nevěřila jsem vlastním očím. Bazén byl pak do konce otvíračky úplně prázdný, tohle bych tedy připsala jako velké pozitivum. Nevím, jak je to v jiné hodiny, každopádně si jsem jistá, že v jiných bazénech v Praze je určitě v pátek večer v 19:30 dost narváno. Proč je tady na Homolce prázdno?
Řekla jsem si, že musím plavat na počty. Plavala jsem nejdřív za sebe, a pak za mamku, až do úplného vysílení. Začínalo to být pro mě trochu psycho, ty žluté trubky okolo. Stejně tak jsem měla pocit, že na jedné straně bazénu je nehorázná zima. Připadalo mi, že tam snad i mrzne. A opravdu. Po delším prozkoumání jsem zjistila, že jsou tu otevřené dveře ven.!! Nicméně zavřít jsem je nemohla, protože bych už přerušila svůj trénink, a tak jsem si představovala, jak plavu a na vlasech se mi dělá jinovatka. Jako lidi, kteří spadli do Atlantiku, když se ponořil Titanic.
Nicméně ani tou zimou mě nevyhnali, ostatně když jsem byla v pohybu, tak taková zima nebyla.
Sauna se tu platí zvlášť, ale to je snad skoro u všech bazénů.
Jako další pozitivum bych brala to, že člověk může dřív odevzdat klíčky od skříňky na recepci, vrátit se do šatny a ještě si pořádně vyfenovat vlasy.
Nicméně i tak pro mě byl veliký šok vyjít ven do sněhu, zjistit, že mi ujel autobus, jít v té vánici nahoru na jinou zastávku vidět, jak mi opět ujíždí další autobus a čekat dalších 13 minut v té kose. Cenově stejně drahý jak Radlice. 120 Kč na 90 minut. Tady je ale veliké plus, že jsem měla skoro po celou dobu 25 metrový bazén sama pro sebe. Tohle nemá v Praze obdoby. Dávám mu 75 %.

Výsledek obrázku pro bazén homolka

obrázek je z webu centrumhomolka.cz

Úkryt

23. září 2016 v 21:02 |  Kočka na každý den
Dlouho, předlouho jsem sem nic nepřidala. Snad jsem se chtěla dlouho upnout na poslední článek. Když jsem psala, bylo všechno ještě úplně jinak. Říkám si, že ho třeba ještě četla...možná jo, možná ne. Občas sem chodila.
Nevím, co psát, nevím, jak bude pokračovat tenhle blog, cokoliv napíšu, připadá mi jako házet na stěnu hrách, život pro mě ztratil smysl. Vůbec nic mi nedává smysl. I když nikdy jsem vlastně netušila, co je vlastně tím smyslem života. Nezbývá než upnout se k hudbě(ano, už mám v autě kabel k mp3) a ke kočkám... a taky ke knížkám, protože ty pomáhají malilinko zmírnit tu příšernou bolest..ne lidi, které mám kolem sebe a kterým čím dál tím míň rozumím. A taky práce, která mě teď začala naneštěstí bavit a o kterou za čtrnáct dní přijdu, mě nutí být duchem úplně jinde. Připadám si jak na jiné planetě, jak kdybych byla na nějaké stáži a až se vrátím, bude všechno při starém. Ale asi nebude. V ČR nastane Peklo. A proto se snažím vychutnávat každý doušek tady v cizině, pouze zdánlivě ukryta daleko od veškeré bídy světa.


 


Nová hudba

14. srpna 2016 v 21:31 |  Kočka na každý den
Už mě vážně nebaví poslouchat pořád ty samé šlágry v rádiu. Pokaždé, když ho zapnu, hrajou jednu z těch odrhovaček, které už jsem slyšela stokrát. Neříkám, že všechny skladby jsou špatné, ale... když je slyšíte každý den, už začínají lézt na nervy. Zkoušela jsem propojit své auto přes USB s mobilem, ale nezdařilo se. Neví někdo, jak jinak by to ještě šlo zařídit? Musím se zeptat kolegů, protože to určitě ještě nějak jde. Teď, když jezdím takové štreky mám totiž chuť si pustit hudbu a zpříjemnit si cestu. Jinak hudbu skoro neposlouchám, ani když jsem u sebe na pokoji. Škoda, že nejde zařídit, aby se přehrávač v mobilu či počítači sám vypnul, protože se mi stává, že mě hudba uspává, když jsem doma, ale pořád hraje dál a dál a já se musím nakonec přemoci a vypnout ji sama.


z deviantart.com od esotico

Konec - kde jsi?

12. srpna 2016 v 12:38 |  Kočka na každý den
Přemýšlím, kolik dní mi tu ještě zbývá. 35? 40? Doufám, že víc už ne. Už tu fakt dýl být nechci. Nemůžu spát, je mi vedro, jsem rozlámaná, mám strach. Chtěla jsem se podívat k vodě, protože to vypadá, že nejsou vlny, tak by mohly být i vidět ryby. Jen nevím, jestli tam dojdu. Strašně mě bolí nohy. Když se probudím, hned se těším, až zas budu moci ulehnout. Ale zároveň nesnáším svou matraci a postel, na který spala snad půlka Kréty a kde cejtím každý péro. Potřebuji masáž, ale musím počkat, až přijedu domů.
Cítím se jako tohle malý opuštěný kotě, který pobíhá kolem a je jen otázkou času, než se dostane pod kola nějakého auta.


z deviantart.com od naminomizu

Jídlo

7. srpna 2016 v 20:37 |  Kočka na každý den
Stává se ze mě pěkná boubelka, vypasený Garfield, nebo také tlustoprdka. Můžu za to a vlastně za to nemůžu. Mým jediným potěšením, které tu mám, je vlastně jen jídlo. Dezerty vypadají na stole tak úžasně, že je prostě nemožné je tam nechat a ani neochutnat. O masu, které mám skoro každ den, ani nemluvě. Jak úžasné je jít a vybírat si z několika druhů masa, a pak se rozhodnout pro "chicken". Usměvavý kuchař vám položí na talíř dva propečené plátky a jde se dál.
Jenže těžko se tu sportuje, těžko se tu hýbe. Jediný pohyb, který během dne mám, je plahočení v tom vedru mezi hotely. Za poslední dny dosti výživné, ale jinak taky nic moc. Ono to ani nejde, když je po pár metrech člověk propocený jako myš.


z deviantart.com od Damon-Jager

Léto je...

...když můžu zůstat venku dlouho do večera a je světlo.
...když si můžu lehnout do trávy a když můžu chodit bosa po trávě.
...když si utrhnu třešeň se stromu a malinu z keříku.
...když si vezmu krosnu na záda.
...když si otevřu čerstvě vychlazené ovocné pivo.
...když můžu celý den chodit v kraťasech a tričku.
...když se přežene velká bouřka, průtrž mračen a já sedím ukrytá uvnitř a poslouchám, jak dopadají kapky na parapet.
...když je cítit svěží vzduch po bouřce.
...když vyrazím někam do ciziny dělat dobrovolníka.
...když spím pod širákem zachumlaná ve spacáku.
...když se koupu v rybníku, nebo v řece, nebo v potůčku(nebo si tam aspoň smáčím nohy).
...když si opékáme špekáčky, nebo grilujeme.
...když jdu do lesa na houby.
...když jdu do lesa na ostružiny.
...když si vypnu mobil a nemusím ho zapínat celý týden.
...když mám svátek.
...když nemám moc chuť k jídlu a někdy mi stačí jen zeleninové saláty.
...když jedu vlakem.
...když se nepodívám několik dní na mail.
...když se loučím a když se vítám.
...když mám vlasy od sluníčka vyšisované na světle blond.
...když jedu s mamkou a bráchou na dovolenou na místo, kde jsme ještě nikdy předtím nebyli.

Chci být jako ona

2. srpna 2016 v 20:49 |  Kočka na každý den
Kdybych měla takové leháro jako tahle kočka. Klidně bych si lehla taky pod stůl jako ona. Jen kdyby mě všichni nechali být. Packu vystčit jako anténu a je to!


Měj se na pozoru!

29. července 2016 v 20:23 |  Kočka na každý den
Unavená, strašně unavená jsem a jsem ráda, že příští týden mám volno už v pondělí. Budu se válet. A spát. Jako dnes o siestě. Odpoledne jsem spala asi tři hodiny a vůbec to nestačilo. Říkám si, jestli toho stresu spíš v srpnu ubude, nebo jestli ho bude ještě daleko víc. Připadám si, že horší už to snad být nemůže, ale asi ano, může. Zároveň jak se problémy hromadí, přestávám je už tak řešit. A důležité je, že mě nikdo nemůže z hostů přímo zastihnout na telefonu, což je velká úleva. Nesnáším, když mě pořád někdo pronásleduje a volá mi furt. Příští týden už je srpen. Nevím, zda se mám radovat, či být smutná, že to zas půjde k zimě. Prý je tu v Řecku strašná nuda v zimě, čemuž věřím. Jen by mě zajímalo, jak tu vypadají místní sjezdovky, když se tu dá i prý lyžovat. Zní to neuveřitelně.
Tahle kočička pochází z vesničky Kritsa, kterou jsme ve středu s mou kolegyní navštívily. Je v pozoru asi jako já se mám na pozoru před ostatními lidmi tady.


Hlad a klid

26. července 2016 v 15:03 |  Kočka na každý den
Mám hlad, ale snažím se to vydržet až do večera. Za celý den jsem snědla dva pomeranče, ale dietka mi neuškodí, když se tu každý den nacpávám dobrotami. Spala bych, ale za hodinu musím být v práci. Tak si jdu aspoň dočíst ještě kapitolu z Ein ganzes halbes Jahr. Úžasná to kniha. Ještě že tu je takový výběr knih. Dnes mám svátek, ale nic extra nechystám. Ani nemám s kým to oslavit. I když zvažuju jednu věc na večer. Uvidím, zda na to bude chuť. :-D Každopádně se i tady v Řecku slaví svátky, což mě celkem překvapilo. Ve většině cizích zemí se to neslaví. Kéž by už byli nespokojenci z jednoho hotelu pryč. Budu doufat, že je už přesunuli tam, kde měli být. Kéž by se dnes už nic nepokazilo a večer jsem měla klid. Jako tahle kočka u nás na zídce. :-)


Další články


Kam dál