Aspoň na chvíli

19. března 2017 v 22:50 |  Co mě kdy zaujalo
Strašně se mi líbí tenhle videoklip. Už jsem ho párkrát viděla před rokem, ale teď jsem na něj náhodou opět narazila, když přemejšlím, co si dám do mobilu jako budíka. Podobný přístroj bych si přála mít doma, do toho bych klidně investovala. Aspoň na chvíli si splnit svoje sny. Věrně evokují realitu. Škoda jen, že se i tomuto přístroji někdy vybijí baterky.
Loni nám pouštěli tuto skladbu k vlastnímu klipu na školení v Portugalsku. Je to přesně teď rok. Moc mi ta skladba připomíná mou bývalou práci delegátky. Když byste o podobné věcičce věděli, hned mi napište, kde se dá koupit.

 

Střípky z hor

12. března 2017 v 20:06 |  Moje cesty
Tak je konečně na světě!!! Po dlouhých štrapacích, probdělích nocích a prozuřených večerech se mi zázračným způsobem podařilo stahnout ze svého "geniálního" telefonu vlastnoručně vyrobené video z hor na youtube. Upozorňuju, že zhlednutí je na vlastní nebezpečí, může se vám to zdát moc dlouhé a nudné, ale já jsem prostě chtěla zachytit víc momentů víc do detailu. Komentovat videa je strašně těžký, takže ne vždy je to smysluplné. Občas si hraju a chovám se jak tříleté dítě, ale myslím, že k lepšímu to se mnou nepůjde. Spíš naopak.
Toto video je důkaz, že náš výlet do Rakouska nebyl sen. Kdyby neexistovaly ty fotky a videa, asi bych nevěřila, že se to opravdu stalo. Střípek radosti v každodenním přežívání.


Dvořákova stezka

5. března 2017 v 22:44 |  Moje cesty
Dnes jsme si udělali menší výlet do Kralup nad Vltavou. Narazili jsme totiž na internetu na jeden článek o Dvořákově stezce, a tak jsme se rozhodli, že si ji na vlastní kůži - nebo spíš na vlastní boty projdeme. Dnes už nebylo tak slunečno jako včera, ale i tak se nám šlo moc dobře. Z Prahy je to autem do Kralup asi půl hodiny.

Stezka byla nenáročná a já si vzpomněla, že jsem tudy už jednou šla- za svým kamarádem, který bydlí v Lešanech. Už tehdá mě tu zaujaly ony podivně zvětralé skály. Můj milý byl zas u vytržení, když tunelem vybudovaným ve skalách projížděl vlak.




Zámek v Nelahozevsi měl navzdory neoficiálním radám na netu zavřeno! Inu nedá se věřit tomu, co se kde píše. Měli jsme si to ještě zkontrolovat přímo na stránkách zámku a ne na iDnesu. Zámek je sice otevřený i v zimě, ale jen v sobotu. Kdo ví, jestli i to je pravda. A tak jsme se pokochali pohledem na zámek aspoň zvenčí, v místní hospůdce jsme si dali vývar a malé pivko Lobkowitz a šli jsme po žluté dál. U pošty nás zaujalo žlutobílé autíčko VB.

Cestou jsme odlovili celkem dvě kešky. Obě jsme našli celkem rychle. Moje první dvě odlovené keše v tomto roce.
Také jsme narazili na dvě houpačky- jedna byla pevná, takže se na ní daly houpat bytosti i vyšší váhy. Moc jsem si to užila =) Vůbec se mi od houpačky nechtělo.
Nakonec jsme vylezli na vrch se skalami- Hostibejk. Skoro nahoře stojí malý altánek- bohužel posprejovaný a pokreslený. Úplně nahoře je starý bunkr- bohužel zamčený. Přečetli jsme si tabuli, kde byl vylíčen celý příběh pěti mužů, kteřá zbytečně na tomto místě ztratili na sklonku války život.
Je tady hezky, jen škoda, že skály a přírodní útvary jsou často posprejované. Občas jsme taky našli spoustu odpadků... a řadové domky s pidi zahrádkami nás teda taky nenadchly. Takto bydlet fakt vážně nechceme. Říkali jsme si, že by to vůbec neměli dovolit je takto volně v krajině stavět. Děsně to tu krajinu hyzdí.


 


Bertička

Před týdnem jsem poznala móc hezkou kočičku.
Jmenuje se Bertička a svou páničku si našla na jedné výstavě koček v hotelu Diplomat.
Bertička je veliký mazel, vůbec se mě nebála a a nechala se podrbat dokonce i na bříšku.
Má ráda lososové konzervy a jednu od ní dostala i naše Rozárka - jako dárek. Po ní se jen zaprášilo.






Touha po vědění

17. února 2017 v 9:48 |  Kočka na každý den
A tak tu jen ležím, přede mnou hromada snů a plánů a knížek a vůbec žádná šance jich dosáhnout, je přečíst.
Silná to touha po vědění, po zhltání všech těch informací, ale síla a energie žádná. Vidina víkendu v nedohlednu. Víkend neexituje. Jen další cachtání v nesmyslech. Přála bych si zavrtat se do postele a strávit celý den čtením a učením. Protože to mě baví. Uteču v myšlenkách pryč, daleko mimo tento svět. :-)

Už jsem konečně dokončila svůj deníček z Lotyšska, a tak ho přidám do knihy ze svých cest.


z deviantart od Animal75Artist

Čtenářská výzva 2016: vyhodnocení

1. února 2017 v 21:57 |  Dóóóst dobrý knížky
Tak jsem svoji loňskou výzvu splnila jen na pouhých 55 procent. Stydím se. I když někdy bylo těžké najít knížku, která by pasovala do nějaké kategorie. Některé kategorie bylo fakt těžké splnit.

Tyto knihy se mi podařilo v rámci čtenářské výzvy přečíst:


Mňauí ve sněhu

29. ledna 2017 v 23:31 |  Kočka na každý den
Koči, koči, ty jsi měla štěstí na to, kde ses narodila.
Skoro jako by ses s námi přišla rozloučit. Poslední den dovolené a Ty jsi byla tou skvělou tečkou.
Možná i díky Tobě se mi podařilo s autem nezapadnout ve sněhu, vyjet všechny ledovice a dostat se až na silnici bez sněžného povrchu. Inu kdo si šahne na sněžnou kočku, mám možná větší naději an úspěch, aspoň ve sněžném rallye.


Kočičí omalovánky

10. ledna 2017 v 8:46 |  Co mě kdy zaujalo
Svět se zbláznil, ale to už není nic nového. Rozhodla jsem se plýtvat svým drahocenným časem, který i tak už dávno není. Koupila jsem si omalovánky pro dospělé s motivy koček. I když bych je všechny nevybarvila, aspoň mám ty černobílé obrázky a to se taky počítá ne?




Tohle je kočičí svět...vy v něm pouze žijete

30. prosince 2016 v 9:28 |  Dóóóst dobrý knížky
My, majitelé koček, víme, že jsou vynikající k uvolnění stresu. Po dlouhém, těžkém dnu v práci je mnohem jednodušší se uvolnit a těšit se ze života, když máte v jedné ruce skleničku červeného vína a v druhé předoucí kočku. Všichni bychom si měli vzít od našich koček důležitou životní lekci- pořádně si schrupnout, neplašit, vládnout v domě, nechat někoho jiného, aby se o vás staral a sbíral vaše hovna a spokojit se s prostými věcmi v životě- spánek, slunce a teplý klín k pomilování.

Justine A. Leeová

Výsledek obrázku pro tohle je kočičí svět

Mimo realitu

27. listopadu 2016 v 21:11 |  Kočka na každý den
Přála bych si být tam, ne tady.
Snažím se potlačit realitu, ale moc to nejde.
V příštím životě už doufam nebudu člověkem.
I teď jím už skoro nejsem.
Život tady mě ničí.
Ale já nejsem tady, já jsem tam na tom obrázku.


Další články


Kam dál