Autem pryč

Středa v 23:11 |  Moje cesty
Dokázala jsem to. Jen já a Fábinka. 328 km to bylo dnes. 678 km celkově. Byly jsem čtyři dny na cestě.
A Vy jste přímo až Prahy? Jo.
A Vy se takhle sama nebojíte? Ne.
Opět jsem si připomněla radost z řízení na velké vzdálenosti jako to bylo na Krétě. Naše Fábinka se podívala poprvé do zahraničí.
Děkuju Ti za to, že jsi mě nezklamala, Fábinko. Někdy si člověk rozumí líp se stroji než s lidmi.
Hory, skály, jezero, které mi bylo velkým společníkem, louky, zbytky sněhu, kamení, knížky, deníček, slunce i velká euforie z koupání v ledové vodě.


Attersee
 

Svět knihy 2017

16. května 2017 v 22:12 |  Verschiedene Sachen
Tenhle článek sumíruju v hlavě už od soboty.
Svět knihy.. jaký byl dvacátý třetí ročník? Na veletrhu jsem byla podruhé. Mám na mysli ten český knižní veletrh. V Lipsku na Buchmesse jsem byla již třikrát a velikostí se nedá srovnávat.
Bohužel jsem teď tam šla v sobotu, kdy bylo strašně narváno, protože víkend..
Vyhlídla jsem si na internetu dva programy a zbytek jsem nechala na náhodě.
Nejdříve jsem navštívila přednášku o české fantasy. Počítala jsem, že to bude víc obecnější- jak tvrdil název přednášky: Jak se daří českým autorům na poli sci-fi a fantasy? Místo toho se posluchačům představily dvě knihy od dvou různých autorů a hovořila i jedna překladatelka. Připadalo mi, že přednáška je trochu o něčem jiném, ale zajímavá byla... jednu knihu si možná přečtu.
Další čtení jsem nenašla v tištěném programu. Měl to být vlastně křest nové knihy od Báry Štastné. A tak jsem místo toho zamířila k oddělení fantasy a hledala tipy na zajímavé knihy. Dostala jsem časopis Pevnost a koupila jsem si Lasičkovo štěstí ve výprodeji. Jdu dál k dalším stánkům, když tu vidím na jednom stanovišti Báru Šťastnou, jak předčítá ze své knihy Dobrá tak akorát. A tak se posadím a poslouchám. Zvláštní, že na ni jaksi v tištěném programu zapomněli, když internet se o ní zmiňoval.
Nakonec si Bára připíjí s moderátorkou i s přítelkyní svého bratra, která knihu pokřtí. Ne, neleje se šampaňské přímo na knihu. Využiju příležitosti, knihu si koupím a nechám si ji podepsat.
Dál se brodím lidmi a stánky, narážím na zajímavé záložky s hrady a zámky a dalšími památkami, tak si je beru. Pak ulovím pár placek na baťoh, stavím se u německého stánku, švédský nikde. V levém křídle je strašné dusno, ale i tam se podívám. Dlouhá fronta na autogramiádu Zdeňka Svěráka.. Tam nejdu. Objevím knihu Kindergarten, kterou po kratším váhání beru.. jen za 30 Kč. Budu mít další čtivo do své sbírky knížek o válce.
Umírám žízní, a tak si kupuju ve stánku poněkud předraženou vodu. Přemýšlím, zda zajít na přednášku o knize Dánská dívka. Když stánek konečně najdu, přednáška je u konce.
Nu, dostala jsem spoustu tipů, spoustu knih jsem si vyfotila a rezervuju si je v knihovně. Nejsem typ člověka, který čte knihy víc než jednou. A tak mi připadá zbytečné si je kupovat. Tentokrát jsem udělala malou výjimku. Přinesla jsem si tři úlovky.



Událo se

8. května 2017 v 23:13 |  Moje cesty
Cca před 14 dny jsem:
se ocitla uprostřed sněhové vánice
spadla omylem do potoka a zmáchala se v něm od hlavy až k patě
se následně nemohla týden kleknout na kolena kvůli dvěma černým podlitinám, které mi způsobily kameny v potoce
navštívila výstavu květin Flora v Olomouci
ochutnala vínko a poslouchala cimbál
spala v maringotce
opékala si maso na ohni
k snídani dostala jako překvapení ugrilovaný hermelín na ohni
válela se v trávě
chytla klíšťáka, který se mi usídlil na ruce
našla tři kešky

Za posledních 7 dní jsem:
ujela na kole 230 km
překonala převýšení 6197 m a užívala si klesání 6451 m
cca 25 krát se naštvala na toho, kdo vymýšlel kopcovité silnice, které vedou nejdříve do kopce a vzápětí z kopce a pořád tak dokola
3krát bušila do kola a nadávala, jak je ten krám těžkej
jsem navštívila celkem 16 hradů a zámků
dovnitř na prohlídku šla ale jen do 4 objektů, 3x hrad a 1x zámek
spala 2x ve stanu, 2x pod širákem, 2x v hotelu a 1x v chatce v kempu
2 krát vjela do Rakouska
2 krát měla touhu hodit kolo do řeky
koupala se ve vířivce pod širou oblohou s výhledem na hrad Raabs an der Thaya
6x navštívila kavárnu, nebo restauraci
chytla 2 klíšťáky, pokaždé se uhnízdily na noze
viděla dvě divoké kočky v Thaytalu
sprchovala se ve vlažné sprše, když bylo asi 5 stupňů
pila vínko 2krát a jednou k tomu
poslouchala úplně neplánovaně zase cimbálovku
pouze jednou trochu víc zmokla
našla jednu kešku
snědla 3 čokolády(ale ne sama)

získala maratonskou medajli ačkoliv maraton neběžela
snědla asi tak 10 banánů a stále přemejšlím, jak s nima naložit
 


Sobegh.cz

13. dubna 2017 v 21:07 |  Co mě kdy zaujalo
Malá reklama pro autora nových www stránek.

Tímto ho přijímám do oblíbených stránek.

Nic víc není třeba zmiňovat, přeji jen hodně spisovatelských nápadů. Kéž ti psaní pomůže..



Rok

6. dubna 2017 v 10:10 |  Kočka na každý den
Dnes je to přesně rok. Rok, co jsem odjela na letiště, sbalila si Tvůj polorozbitý fialový kufr. Je to rok, co jsem se vydala na Krétu. Rok, co jsem Tě naposledy objala. A rok, co jsme se naposledy viděly. V tu dobu jsem tehdá netušila, že za rok tu budu sedět v samotě a pláči. Je to prokletí, bolest, která se čím dál tím víc stupňuje, která nemá žádný strop. Chybíš mi víc a víc a je to mnohem silnější pocit, než když si odjedu na pár měsíců do alelůja a nejsme spolu. Když se říznu, bolí to, ale rána se pomalu zahojí. Tohle je přesně naopak. Rána se pořád zvětšuje a prohlubuje a bolest se stává urputnou. Dohání mě k šílenství. Proklínám každý ráno, když se probudím, každý večer, bez tebe a našeho povídání..když jdu z práce nevidím přes slzy na cestu, protože vím, že Ty tam nebudeš. A nikdy neuslyším klíče v zámku..jen mrtvolný ticho a naříkající Rozárku.


Knížka o Zélandu od Babky Ťapky

27. března 2017 v 21:36 |  Dóóóst dobrý knížky
Dlouhou, předlouho jsem četla cestovatelskou knihu Babky Ťapky, kterou jsem objevila v knihovně.
Skoro každý den před spaním, nebo spíš jen tehdy, když jsem našla sílu si ještě přečíst jednu kapitolku, jsem se ponořila do dobrodružství této babičky, která se vydala sama na Nový Zéland. Když ona, tak proč né já?
http://www.babkatapka.cz/

Výsledek obrázku pro babka tapka nový zéland



Aspoň na chvíli

19. března 2017 v 22:50 |  Co mě kdy zaujalo
Strašně se mi líbí tenhle videoklip. Už jsem ho párkrát viděla před rokem, ale teď jsem na něj náhodou opět narazila, když přemejšlím, co si dám do mobilu jako budíka. Podobný přístroj bych si přála mít doma, do toho bych klidně investovala. Aspoň na chvíli si splnit svoje sny. Věrně evokují realitu. Škoda jen, že se i tomuto přístroji někdy vybijí baterky.
Loni nám pouštěli tuto skladbu k vlastnímu klipu na školení v Portugalsku. Je to přesně teď rok. Moc mi ta skladba připomíná mou bývalou práci delegátky. Když byste o podobné věcičce věděli, hned mi napište, kde se dá koupit.


Střípky z hor

12. března 2017 v 20:06 |  Moje cesty
Tak je konečně na světě!!! Po dlouhých štrapacích, probdělích nocích a prozuřených večerech se mi zázračným způsobem podařilo stahnout ze svého "geniálního" telefonu vlastnoručně vyrobené video z hor na youtube. Upozorňuju, že zhlednutí je na vlastní nebezpečí, může se vám to zdát moc dlouhé a nudné, ale já jsem prostě chtěla zachytit víc momentů víc do detailu. Komentovat videa je strašně těžký, takže ne vždy je to smysluplné. Občas si hraju a chovám se jak tříleté dítě, ale myslím, že k lepšímu to se mnou nepůjde. Spíš naopak.
Toto video je důkaz, že náš výlet do Rakouska nebyl sen. Kdyby neexistovaly ty fotky a videa, asi bych nevěřila, že se to opravdu stalo. Střípek radosti v každodenním přežívání.


Dvořákova stezka

5. března 2017 v 22:44 |  Moje cesty
Dnes jsme si udělali menší výlet do Kralup nad Vltavou. Narazili jsme totiž na internetu na jeden článek o Dvořákově stezce, a tak jsme se rozhodli, že si ji na vlastní kůži - nebo spíš na vlastní boty projdeme. Dnes už nebylo tak slunečno jako včera, ale i tak se nám šlo moc dobře. Z Prahy je to autem do Kralup asi půl hodiny.

Stezka byla nenáročná a já si vzpomněla, že jsem tudy už jednou šla- za svým kamarádem, který bydlí v Lešanech. Už tehdá mě tu zaujaly ony podivně zvětralé skály. Můj milý byl zas u vytržení, když tunelem vybudovaným ve skalách projížděl vlak.




Zámek v Nelahozevsi měl navzdory neoficiálním radám na netu zavřeno! Inu nedá se věřit tomu, co se kde píše. Měli jsme si to ještě zkontrolovat přímo na stránkách zámku a ne na iDnesu. Zámek je sice otevřený i v zimě, ale jen v sobotu. Kdo ví, jestli i to je pravda. A tak jsme se pokochali pohledem na zámek aspoň zvenčí, v místní hospůdce jsme si dali vývar a malé pivko Lobkowitz a šli jsme po žluté dál. U pošty nás zaujalo žlutobílé autíčko VB.

Cestou jsme odlovili celkem dvě kešky. Obě jsme našli celkem rychle. Moje první dvě odlovené keše v tomto roce.
Také jsme narazili na dvě houpačky- jedna byla pevná, takže se na ní daly houpat bytosti i vyšší váhy. Moc jsem si to užila =) Vůbec se mi od houpačky nechtělo.
Nakonec jsme vylezli na vrch se skalami- Hostibejk. Skoro nahoře stojí malý altánek- bohužel posprejovaný a pokreslený. Úplně nahoře je starý bunkr- bohužel zamčený. Přečetli jsme si tabuli, kde byl vylíčen celý příběh pěti mužů, kteřá zbytečně na tomto místě ztratili na sklonku války život.
Je tady hezky, jen škoda, že skály a přírodní útvary jsou často posprejované. Občas jsme taky našli spoustu odpadků... a řadové domky s pidi zahrádkami nás teda taky nenadchly. Takto bydlet fakt vážně nechceme. Říkali jsme si, že by to vůbec neměli dovolit je takto volně v krajině stavět. Děsně to tu krajinu hyzdí.



Bertička

Před týdnem jsem poznala móc hezkou kočičku.
Jmenuje se Bertička a svou páničku si našla na jedné výstavě koček v hotelu Diplomat.
Bertička je veliký mazel, vůbec se mě nebála a a nechala se podrbat dokonce i na bříšku.
Má ráda lososové konzervy a jednu od ní dostala i naše Rozárka - jako dárek. Po ní se jen zaprášilo.






Další články


Kam dál