V zákrytu

Čtvrtek v 21:53 |  Kočka na každý den
Nesmím se těšit, nesmím se těšit, prostě se vůbec netěším. Dva dny bez práce jsou fuč, strach z návštěvy zubaře je taky fuč, jen velký kráter mi zůstal v puse a nic víc. Nezbývá než škrtat a přetrpět osm dní v práci. Tabulka už je z víc jak z poloviny zaplněná. Asi budu muset přidělat další A4, protože půlka září nebude na stopro stačit. Ale osm dní, těch blbejch osmí dní se ještě musíme trápit.
Poslední dva dny v Brně byly jak ve snu. Úžasné jídlo, koupání na přehradě, letní vedro, nákup ve zlevněnce a následné testování delikates na nejbližší lavičce v Lužánkách. Nejbližší proto, že dál už jsem tu tašku nemohla odtáhnout. Není nic lepšího než těsně po nákupu otevřít pár potravin a udělat si přímo na ulici zkoušecí dýchánek. Radost z nákupu je obrovská nejen proto, že máme zásoby na svou dalekou cestu na sever, ale i proto že se nám podařilo objevit pár neznámých i známých potravin. Tak proč čekat a proč si jich pár hned neotevřít a neužít?

Kočka v zárkytu se vůbec netěší, jen vyčkává, jestli jí náhodou něco neproletí pod nosem. Problém je, že my dva jsme obrovští smolaři, takže bychom se taky nemuseli ničeho nikdy dočkat.


 

Zrzek z Krumlova

13. srpna 2017 v 22:06 |  Kočka na každý den
Nesnáším návraty a nesnáším, když musím přijet domů. Když se mi chce zůstat tam, kde jsem, kde se mi líbí. Co doma, když vás tam nikdo nečeká? Nikdo se nezeptá, jak jste se měli a co jste zažili. S nikým si nemůžu už vyprávět o tom, jaký ten výlet byl. Prostě nic. Prázdno. Ty tam jsou večery, kdy jsem se koupala ve vaně a nadšeně vyprávěla o svých cestách. Teď to nikoho nezajímá. Proto si přeju tam někde jinde napořád zůstat. Nadšení cestou domů opadává a když zaklapnou dveře bytu, přeju si nebýt, raději neexistovat.

Tento kocourek pochází z Českého Krumlova. Potkali jsme ho na cestě k zámecké zahradě. Ten se má, že bydlí na tak krásném místě.



Koťátko zpoza plotu

Koťátko z Lipnice, které vyrazilo na průzkum zpoza plotu. Mňoukavé, nebojácné a tulící se, které jsme bez ohledu na to, že nás sledovala majitelka, hned opusinkovali.


Je tak maličké, teprve objevuje svět. Kéž mu štěstí přeje.

 


Mňau haf!

20. července 2017 v 10:57 |  Co mě kdy zaujalo
Milovníci koček by mě asi prokleli, že dávám na kočičí blog psa. Ale je to tak, poslední dobou přicházím na chuť i psům. Aspoň některým rasám. Tento psík nás doporvázel celou cestu z parkoviště na rozhlednu Veselý vrch. Jako kdyby k nám patřil. Byl celej špinavej a v jednu chvíli ze položil na zem a začal se drbat. Chlupy jen lítaly a člověk nevěděl, kde má ten pes v té záplavě srsti vlastně čumák a tlapy. Po schůdcích na rozhlednu dál za námi už nešel. Asi měl závratě.




Busny

16. července 2017 v 11:44 |  Co mě kdy zaujalo
Včera mi můj milý ukázal hustý video. Spousta lidí natáčí klipy ze svých cest,ne že bych je sledovala, ale tento pár se mi fakt zalíbil. Už jsem shlédla několik částí. Něco takového bych taky chtěla podniknout, třeba se mi poštěstí aspoň v příštím životě.
Bohužel sem nemůžu video ze streamu přímo nahrát, a tak sem dávám aspoň odkaz.



Podyjí

3. července 2017 v 20:54 |  Moje cesty
Vím, že těšit se dopředu se nemá, ale přesto se těším. Až vypadnu, až zmizím někde v zelni, až budu v lese, mimo civilizaci a všechny ty lidi. Počítam minuty každého dne a přeju si, aby to rychle uteklo.
I tento prodloužený víkend se snad konečně zas nadechnu. Tentokrát nepojedeme do Podyjí, které je na těchto dvou fotkách. Ta cesta byla bláznivá, když si na ni zpětně vzpomenu, ale zároveň měla své kouzlo. Můj první cyklo výlet. Snad mi napotřetí vyjde návštěva Kroměříže a Hostýnských vrchů. Tentokrát bez kola. Naposledy jsem tam byla v dubnu a to jsem se bořila do sněhu. Zámek v Kroměříži měl tehdy zavřeno. Stejně se ale nejvíc ze všeho těším do toho lesa a do divočiny.




Jediná důvěrnice

28. června 2017 v 13:38 |  Kočka na každý den
Jen jediný tvor mi nenadává, že zlobím, nevyčítá mi nic, neříká, že mám debilní přání, sny a nápady.
Dokáže mě vyslechnout a neargumentuje hned proti. Je potichu a přitom pořád vedle mě. Vnímá mě. Vrní mi do ucha a je při mě, když se probudím. Poslední týden sis prožila tři traumata a přesto ke mně chodíš. Řekla bych že i víc než kdy dřív. Mám tě ráda, Rozárko.


Poslední samuraj

Připadám si jak poslední samuraj. A to téměř každý den.
Brácha to řekl dobře, jsme dva poslední samurajové, co tu zbyli.
A tak mě napadlo zajet dnes do supermarketu a koupit úplně všechno, na co mám chuť. Všechno, co mě praští do očí a po čem zatoužím. K čemu se pořád peskovat a kupovat nejlevnější věci, když po vás stejně vesměs všechno schramstne stát. I Rozárce jsem dopřála a koupila jí třikrát balení kapsiček po dvanácti s nejrůznějšími příchutěmi, různé kočičí mňamky a paštiky. Zaslouží si to, chudinka. Včera podstoupila návštěvu veterináře a myslím, že na ni dlouho nezapomene. A tak jí ten stres musím vykompenzovat. Sobě jsem si koupila několik druhů džusů, ledových čajů, Lambrusco, mléko, kefír, šlehačku, lovečák, spoustu druhů zeleniny, chléb, celozrné rohlíky a mnoho dalšího.
Úplně nakonec jsem zajela na myčku. Ještě nikdy jsem nebyla na myčce, kde auto čistí kartáče a kde člověk vůbec nevylejzá z auta. A tak jsem nejdřív se zmrzkou v ruce sledovala, jak do ní auta vjíždí a vyjíždí. A jdeme na to, Fábinko. Pánovi na začátku myčky jsem řekla, že jsem ještě nikdy na takovéto myčce nebyla. Všechno mi pořádně vysvětlil a Fábinka vyjela ven pěkně nablýskaná. Určitě má radost, že jsme ji dali po dlouhé době do pucu a že se o ni staráme.


Vi ses svenska!

21. června 2017 v 23:27 |  Mein Tagebuch
Det var sista lektion av svenska idag. Tyvärr. Efter 160 minuter den här veckan känner mig bättre och sökare än på början. Min älskade svenska. Jag känner det skulle vara perfekt när jag kunde prata varige dag. Det är mycket svart och stränande att koncentrera sig. Det gör ont när jag glömmer ett ord som jag inre känner. Men det gör mig glad när jag förstår och när jag kan svara på fråga. Jag vill bara läsa svenska böcker, prata med människor, lyssna på radio, titta på filmer... det alt vil jag göra på svenska varige dag. Men här pratar nästan ingen svenska. Sverige är ett fördömd land som vilken jag kan gå in. Bara kika i det landet. Jag hoppas att se dig snart. Hoppas att lukta dig snart. Hoppas att prata svenska snart. Jag hoppas också att träffa mina svenska kompisar en dag. Jag måste skriva dem. Ha det bra svenska. Jag är tacksam att jag kunde öva dig lite. Till nu. Framtiden är ösäker. Men jag njutar av dig just nu.

Vážka

14. června 2017 v 23:25 |  Verschiedene Sachen
Aspoň že ten hmyz se směje. Asi má radost přistávat na lidech. A je doma ve svém, hezky u rybníka. To my lidé jsme narušiteli jejich klidu, když nás napadne svlažit své tělo v jejich obýváku.
Tak mě napadá, jak dlouho vlastně žije vážka?




Další články


Kam dál